na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně01.08.2025 - 280. děťátko v babyboxu je Daniela ve Zlíně!
V pátek 1. srpna 2025 v 7,07 hod zazněl signál v Nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně hlásí... Více » 31.07.2025 - Kamila Roučková vydala sbírku básníKnížka vyšla v nakladatelství Pointa pod názvem Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych ... Více » 19.07.2025 - Poslední setkání s Onřejem KašinouAhoj Lu, nevím, jestli jsem Tě informoval, že ten můj kamarád diplomat - jak jsem u Tebe na Vinici pochválil jeho knížku Doříkání - asi dva dny po velmi úspěšném křtu jeho další knihy, románu 200 klíčů od Atlantidy, umřel. Byl to docela šok, i když úplně nečekaný to nebylo, o... Více » 09.07.2025 - Babybox získal velkorysou dárkyni... Více » 04.07.2025 - Tomáš Mladějovský zve na výstavu25.06.2025 - 279. děťátko je z babyboxu na radnici Prahy 8 a je to kluk!25.06.2025 - Jiří Žáček vzpomíná na Klub přátel poezie16.06.2025 - 278. děťátko je v babyboxu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady01.06.2025 - 20. výročí babyboxů a nová bedýnka v TrutnověSlovo úvodem
Číslo přináší čtyři desítky autorů a jako často podotýkám, že za všechny bych ruku do ohně nedal. Je to můj alibismus?! Jistě mě k tomu vedou i jiné důvody. Chci, aby časopis zůstal tribunou psavců, nikoli albem malé skupiny autorů, za něž ručím. Rozeznejte je sami. Na prvním a nezřetelnějším místě najdete bez hledání fotografie Pavlíny Novotné, s níž mě seznámil můj fotografický guru a přítel Jindřich Štreit, přítel, jemuž poněkud závidím, že za své jméno může připisovat dr. h. c. - titul o něco cennější než MBA. Pavlínu znám osobně a mám ji rád. Ilustruje svými fotenkami všechny autory a kromě toho má vlastní galerii s osobním textem. Druhým koněm Jindry Štreita je Jindřich Buxbaum, jenž už taky ilustroval svými fotografiemi s židovským tématem jedno číslo Divokého vína. S oběma autory se v budoucnu ještě setkáte. Pro tentokrát nepřehlédněte jeho galerii se čtrnácti fotenkami. Úmyslně užívám slovo Jindry Štreita značící jeho láskyplný vztah k této umělecké disciplíně.
Prosím, abyste nepřehlédli texty Františka Cingera a Karla Sýse, jež sice nejsou součástí čísla, leč aktualitami na téma Koněv či Vlasov. Jsou taky výrazem mého postoje, i když nedokážu posoudit tehdejší situaci tak zodpovědně a jednoznačně, jako pražští komunální politici a jejich souputníci. Narodil jsem se totiž až rok po popravě Vlasova a z dětství si pamatuju obdiv sovětského vůdce Stalina i celonárodní smutek nad jeho smrtí vzápětí spojený s následným žalem československého lidu nad smrtí Klementa Gottwalda. Ve školce jsme poslouchali nejsmutnější hudbu obklopeni černými plátny a asi i občas plakali. Dnes si spolu se svým profesorem psychologie a přítelem Milanem Nakonečným musím položit otázku nezodpověditelnou – Hitler nebo Stalin?! Kdo z nich byl větší vrahoun?! Měl Vlasov morální právo bojovat pod Hitlerovým vedením proti Stalinovi?! Proč jeho vojáci vlastně pomáhali pražským revolucionářům, zatímco Vlasov váhal? Pokusil se o získání rehabilitace na poslední chvíli, než prchnul do amerického zajetí, z něhož byl zákonitě vydán Stalinovi, který jej nechal žít v cele ještě déle než rok, než jej po vojenském soudu nechal popravit? Odpusťte, moji milí čtenáři, že se starý muž pouští do oblasti, v níž nemá co pohledávat. Že nezůstane u babyboxů, s nimiž 1. června 2020 oslaví otevřením babyboxu nové generace v Hradci Králové 15. výročí, a za něž jej příznivci vedení profesorem Alešem Roztočilem navrhují na Nobelovu cenu, uvádějíce počet odložených dětí přesahující dvě stovky, a na rozdíl ode mne tvrdíce, že jim babyboxy zachránily životy. Patří k Nobelovce nějaká finanční sumička, nevíte? Ludvík Hess |
||||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.