Otakar Kosek

...

Ovoce rajských stromů
jíme
tak proč
ta pachuť na půnebí

Oprátka ze snů
visí
na skobě
zatlučené v nebi

...

Svléknout se do naha
sežrat vlastní kůži
a znovu
vyzvracet hada

Kolena do krve
zažehlé svíce na oltáři
kadidlo lechtá chřípí
jen milosti se nedostává

Kdo málo seje
málo sklízí
třeba by krví zaléval
nic není zadarmo

Ani Bůh

...

Duše se lehce vznáší
s pachem těla
Na truhlu radostí
snáší se prach

Co zbude z téhle naší
červené líce než že zbělá
Z těsta poslední svátosti
nakynou červi na márách

...

Ještě jednou
Obejmout bolest
až kosti zapraští
Drtit mezi zuby
střepy přátelství
Milovat k jizvám
co se nehojí
Tančit na kolejích

až do chvíle
kdy poplašné zvonění
se zpozdí za nárazem

K čemu je čas
když se nestýská

Ostatní tvorba Otakara Koska publikovaná v Divokém víně:
DV 112/2021: Krabicová poezie [5]
DV 101/2019: Haiku a další
DV 100/2019: Krabicová poezie a další
DV 98/2018: xxx a další
DV 94/2018: ***
DV 18/2005: Podzim
DV 17/2005: ... 25, ... 26 a další
DV 12/2004: (...bronzoví koně pádili…)