Otakar Kosek

***

Noc chodí v kůži naruby
Potřásá hlavou Přežvykuje
Z hvězd ušlehanou pěnu u huby
Šklebivě na svůj vlastní měsíc vyje

A teskní Dávno prošlá děvka
Po milenci s objetím plamene
Když potom svítání ji svléká zlehka
Dnu vzpouzí se svým zatvrzelým Ne a Ne

***

Vlastním rypákem
vyrývám
zkrvavenou brázdu
do času krajiny

Zasívám zrnka strasti
ztrápený čekám
na zrání
a sklízím strach

Naděje
popraskaly
ve svárech

***

zkřehlými prsty drhnu
dřevěnou podlahu
rýhy
vryté do prken
krvácejí

***

… a člověk sedí
sedí
čeká
a smrt
vstupuje do člověka
tiše
jak země do kamene ...

***

Sedmkrát
pravým okem
zahlédneš pravdu
Sedmkrát
levým
lež

Život je také
o smrti

Na bílém těle
veš

***

Ráno ráno
nevídáno
Den se šklebí
Budem v nebi
nebo v pekle
Tam je aspoň
teple

***

sny vzlétly
vyplašení ptáci
úzkosti dne
v noci
se vracejí
pozpátku
jak raci

***

neptej se
den se zarděl
když hvězdy
klikly na nebi

sám počkám
až se anděl
z peříček lásky
zašklebí

a Venuše
si skryje klín
dlaněmi
z mléčné dráhy

noc hraje karty
s mými sny
tvé přihazuje
do banku

kometa s chvosty
ohnivými
hru proměňuje
v selanku

***

Děravý závoj
v noci záhad
neutají to
co se zdá

I když je propast
proč do ní padat
domeček z karet
Kdo rozdává

***

Až najdu odpověď
na součet běd
co třaslavě mi znova
na šňůrku tenkou
navlékne slova
pro závěť
pak sečtu účet
naposled
a přiznám
že ten vzlet
byl víc než
pouhý
slet
holubů
na vypáleném
krovu

***

Ach Bože
kam se ztrácí
co oči viděly
co schroupal čas

Z řas stéká slza
chlap se stydí
Z popela vzlétá
pták
a hoří
zas

KRABICOVÁ POEZIE

***

A TAK DÁLE A TAK DÁLE kočka křepčila na bále SLINTALI PO NÍ VŠICHNI PSOVÉ kdo najde aspoň rýmy nové KDYŽ STARÉ KNIHY OHEŇ VZAL co vzňal se z prázdných hesel vzňal A SPÁLIL KAŽDÉ SRDCE NA DLANI a to jekonec už je svítání KOČKA JE PEJSKY SEŽRÁNA neprotancovala se do rána

***

DVA PSÍCI NA PODLAZE nohama vzhůru cítili se blaze v té bláznivé hře beze smyslu v níž podléhali jenom smyslům a neptali se na zítřek JEN TANEC OSMI NOŽIČEK a také boží stvoření bez vin a hříchů prozření jen teď a tady pro radost bylo mi smutno přešla zlost v loužičkách piva tančím na linu LÍZNU SI RUMU TOUŽÍM PO VÍNU v hospodě beze jména kde sedím ženich beze věna a čekám zavírací hodinu bez radosti i bez splínu pejsci se válejí po podlaze na rozdíl ode mě nezaplatí draze za čas kdy RADOST BYLA VÍC A NEBO MOŽNÁ nic

***

Co z toho všeho
ZŮSTANE
pár vzpomínek
dlouho nemyté okno srdce
dychtivost uškvařená
na rožni zklamání
třesoucí se ruce
a krok za krokem
POZPÁTKU

Život je nepřetržitá
ŘADA
ZTRÁT

***

MĚSÍC
hostie na jazyku
noci
SVÍTÁNÍ

***

Kolikrát jsem s rozkoší
vdechoval podzim
Foukal do ohýnku
na strništích

Ve voňavé šedi
kouře
se smáli papíroví
draci

Dnes už nevzlétnou
z popela
jiskřičky důvěřivých
nadějí

Čerň spáleného
bramboru
kreslí kolem úst
klaunský úsměv

Moudrý inspicient
havran
mávl křídlem
Opona se zatáhla

Ohýnek
Oheň

Ostatní tvorba Otakara Koska publikovaná v Divokém víně:
DV 94/2018: ***
DV 18/2005: Podzim
DV 17/2005: ... 25, ... 26 a další
DV 12/2004: (...bronzoví koně pádili…)