Otakar Kosek

... 25

Každá láska jakoby byla
jen snahou opětovat sebelásku
Nic není rozříznuté
„vejpůl“
a o celek se nelze dělit
Ale já nevím co to chce
Snad... snad trochu
pokory... snad najít
boha mimo sebe... snad...

... 26

Kámen letící do propasti
popírá existenci dna
přesvědčen o nekonečnosti
opojení
ale je tu — a dosud
žádná pýcha
ani láska
nenašla skulinu
třeba jen příslib prodloužení

... 27

Na špičce vztyčeného prstu
je nasráno
A měl být varováním
Všechna budoucí nadšení
(a oběti) jsou zbytečná
Není ve jménu čeho

Zalepujeme si oči blátem
hněteným v prvotní radosti her
a jsme hnáni na porážku

Přestali jsme se ptát na Boha
a mozek zlenivěl
na otázky všednější

Ještě nějaký čas
Krása se nevylučuje
s umíráním

... 29

Vždyť jsem ti říkal:
pospěš — není čas
a
ty ses klidně toulal v bezpáteří
spoléhaje na možnost
pozdějšího vyrovnání účtu
Ale svědomí není hospoda
na dluh
a troucheň prošlých slz
a promlčené dobro
a k zmrtvýchvstání nucená naděje
najednou nestačí
(ani na pivo)

(publikováno v Divokém víně 1 / 1969)

Ostatní tvorba Otakara Koska publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: xxx a další
DV 94/2018: ***
DV 18/2005: Podzim
DV 12/2004: (...bronzoví koně pádili…)
DV 101/2019: Haiku a další
DV 100/2019: Krabicová poezie a další