literární časopis založený v roce 1964

Jiří Žáček

Ráno modřejší večera

V líbezném čase nečasu
v bodláčí hebkém usínaje
smutkem se léčím z úžasu

Fraškami rozplakán
tragédiemi rozesmáván

Zapadnem po krk do jara
Milovat se nenávistí
Ta pranostika prastará:
„Aj zde vzchází zlatý věk ten
kdy vlk vlku člověkem...“

Pegas úřední šiml tráví na lyře
Rozkvétá ze
mě
žluč
Zbývá jen věřit nevíře

Ráno je modré
modřejší

***

Když v lednu jaro vystrkuje růžky
začnou se ti klubat křídla
leč anděl strážný svírá v ruce nůžky

Marnivou marností den ze dne těžší
zbytečně hledám tři zlaté vlasy
na Vševědově pleši

Osvětim 1968

Jen déšť
jen déšť a kroky v písku
v zapomenutém letovisku

Na ostnatých drátech
tančí vrabci menuet

Poštovní schránka
dáví se srdečnými pozdravy z koncentráku
A dál
Básníci mírně roztřesení
zrýmují že se časy mění
a když si dají pátou vodku
vymočí smutky na záchodku

Lyrické průjmy dneška

Počítejte do čtyř miliónů
místo modliteb

Neboť i dnes
„ARBEIT MACHT FREI“

Útěchy zítřka
k smíchu či k pláči
Nevíme ještě

Pro jistotu si tedy oblékneme
nejnovější pravdu ještě pravdivější

Jen déšť
jen déšť a kroky v písku

(publikováno v Divokém víně 1 / 1969)

Poslední oblázek

Slyšíš — Danko — ten rachot kamení? To se ve mně valí lavina, kterou jsi kdysi strhla jediným pohledem. Neměj strach — cítím, že už brzy /!/ utichnu, možná je to pouhá ozvěna, už vidím poslední oblázek, vezmu ho do dlaně, snad bude pálit jako tvůj prs, tečka za lavinou. A pak už nic. Všecko.

Hovoříš o dnech, kdy jsme zbožňovali slova ještě nevyřčená tím druhým, neboť jsme se podobali jeden druhému jako dva nepopsané listy papíru. Jsme však už popsáni každý jinak — dva účty.

Mluvíš o nocích, kdy jsme si vyznávali nelásku mezi polibky a touhou, jež mi pomáhala přelstít oddanost všech tvých knoflíčků, bránících cudnost tvých i mých šestnácti let. Neumíš však vyznávat nelásku. Toť vše.

Škrtí mě košile, odpusť, budu ti říkat slova a hledat při tom neznatelné vrásky kolem tvých očí. Budu ti říkat slova, neboť tak to máš ráda a mně to přece nic neudělá. Jak je to jednoduché.

Budu ti vyprávět o Zlatém věku smutných radostí, typizovaného štěstí, umělých družic, umělých zubů, ňader, údů, umělých květin a umělých vášní, pohádku o dívce s tvým a očima, jež dokázaly strhnout lavinu, před níž pak dívka musela uskočit, aby se ji pak po čase vydala hledat.

Půjdeme pod rozevřeným deštníkem, ačkoliv na nebi nebude ani mráček, máš přece ráda malé hlouposti, zastavíš se u zábradlí mostu, neboť víš, že je to tuze poetické zastavit se u zábradlí a hledět na světla tonoucí v řece, a taky víš, že dívkám sluší, když jsou občas poetické. Řeknu ti: Slyšíš — Danko — ten rachot kamení? To se ve mně valí lavina, kterou jsi kdysi strhla jediným pohledem. Ne?

Roztrhnu si na prsou košili a ty přiložíš ucho na mou hruď. Slyšíš — Danko…? Ani já nic neslyším, poslední oblázek přeběhl a já nevím, zda pálí v dlani jako tvůj prs, tečka za lavinou. A pak už nic. Všechno.

(publikováno v Divokém víně 2 / 1969)

Ve staré dobré Anglii

Mister Wilson s panem Smithem
přemýšlejí nad PENNYsem.
„Jsem z toho mírně zmatený“ —
vece Mr. Smith chmuře líce —
„stojí-li pouze za penny...
Osobně si jej cením více.“

Dnes a zítra

Motto: V rámci normalizace nám už zbyl
jenom sexuální život. (hlas lidu)

Jen jedna okolnost mě teď víc ničí
než agresoři v zahraničí
Ta okolnost je tvoje čičí

(publikováno v Divokém víně 10 / 1968)

Leden

Vzpomínkám a snům a přáním
každodenně hlavu stínám
přestože se ještě bráním
zapomínám zapomínám

Duben

Ta předsevzetí aprílová
nás díkybohu nespasí
Den zežloutne jak list a znova
čas vykráká nás za vlasy

Vosk vzpomínek pak každá zmínka
do našich představ roztaví
A lžička chtění nezacinká
o šálek citu — děravý

Květen

Vítr zas cuchá vlajky sukní
v parku už ráno křičí kosi
Do bláta šlape květen bosý
Někdo tě líbá
Neucukni!

Srpen

Nesnáším vykání
Vykání lidi odcizuje
Oč líp jsou na tom brouci
Ti mají
jenom
tykadla

Listopad

Rak čas nám prchá pozpátku
Tak musíme pít rychle do dna
jak žádá norma tuze vhodná
než smrt nám zdrhne oprátku

(publikováno v kalendáři pro rok 1969 vydaném jako Divoké víno 9 / 1968)