na další stranu
Jiří Žáček
KDYŽ VYJDE SLUNCE
Když vyjde slunce nad Jizerky,
rosa se třpytí jako šperky,
když vyjde sluce nad hory,
zezlátnou modré obzory.
Když vyjde slunce nad tvým tělem,
ztratí se stíny nočních šelem
a zlaté ráno pozdraví
tvé probuzené pohlaví.
MÁ DUŠE STESKEM USYCHÁ
(Evě)
Má duše steskem usychá,
a sotvakdo to tuší,
má duše steskem usychá,
uvadá jako řeřicha,
jak už je úděl duší.
Má duše teskní po tobě
prostě a rozechvěle,
má duše teskní po tobě,
mé nejmilejší osobě.
A teskní po tvém těle.
STÁŘÍ
Ještě si vzpomeň, miláčku,
co jsme to vlastně chtěli?
Dvě kila třešní do sáčku,
metrovou štiku na háčku,
anebo vybrat zatáčku
na doživotní rallye?
Miláčku, radši zapomeň
co bylo a co není.
A přilož dřevo na oheň,
a přidej maso na rožeň,
bláhové touhy popožeň
a užívej si snění.
Co víc si můžu ještě přát,
když roky tryskem pádí?
Umře mi další kamarád,
můj let se zvolna změní v pád
a začnu blbnout na kvadrát
Kéž bych byl umřel v mládí!
|
