na další stranu
Jiří Žáček
Básně z nové sbírky Třetí poločas
Voda, voděnka
Odvalil se kamínek,
narodil se pramínek,
čerstvá voda, voděnka.
Rozběhla se dolů z hor
daleko, až za obzor,
bystrá voda, voděnka.
Nese kvítek uvadlý,
modré nebe zrcadlí
snivá voda, voděnka.
Led ji svírá mnoho dní,
než se zjara rozvodní,
divá voda, voděnka.
Běží v každém počasí,
všecku žízeň uhasí
dobrá voda, voděnka.
Všechny rány vyhojí,
voda umí obojí,
živá voda, voděnka.
Běží jako o život
k dalekému moři vod,
bujná voda, voděnka.
Plyne kolem jako čas,
s deštěm se k nám vrátí zas,
věrná voda, voděnka.
Můj kraj
Ten kraj, kde země rodí kamení
a kde jsou lidé sami k sobě přísní,
kde živá voda řeči pramení,
tajemná líheň pohádek a písní,
kde místo révy rostou brambory
a na dně řek se zlatá zrnka třpytí,
kraj, kde se žije všemu navzdory,
kde z lesů slyšíš vlkodlačí vytí,
kde ze svatby se chodí zvesela
a ze hřbitova pokorně a zticha,
vystrkov, kde si o věž kostela
oblaka třou svá vodnatelná břicha,
kraj, který voní jako včelí plást,
kde skřivan zpívá nad rozkvetlou mezí
a mamince je teprv sedmnáct,
jak zrezavělý nůž mi v srdci vězí.
Má vlast
Ta země, která rodí kacíře
a uhrančivě krásné zlatovlásky,
kde všichni věří jen své nevíře
a gramofony chrčí Škoda lásky,
kde místo zlata třpytí se jen kyz,
kde příliš často radost hořkne v hoře,
odvěká kořist hrabošů a krys,
kde všechny cesty vedou k Bílé hoře,
kde sprostá lež se veze v kočáře
a pravda s láskou táhnou cestou pěší,
dědičná země kata Mydláře,
kde mřít je těžko a žít ještě těžší -- --
A přece jsi jí čím dál blíž,
i když ji zapřeš. Nemáš na vybranou.
Neseš ji v sobě, věčný kříž --
svou zemi krásnou, zemi milovanou.
Cestou z pohřbu
Co je smrt?
Šelma, která krvelačně loví,
anebo pouhý systémový zkrat?
Co po nás zbude?
Jméno?
Příběh?
Kdoví
kolika bližním jsme tu osudoví?
Co o nás jednou našim vnukům poví
pár strohých dat?
Blues pro tátu
Když jako kluk jsem večer nechtěl spát,
můj táta spustil chorál, co měl rád,
abych se přestal bát všech nočních hrůz,
zahrál mi na saxík svý Saint Louis blues.
Táta hrál a mně přibývalo let,
až jednou v noci vydech naposled,
a když jsem tátovi šel na funus,
déšť mi hrál do kroku svý Saint Louis blues.
A dnes, když můj syn večer nechce spát,
spustím ten chorál, co měl táta rád,
aby se přestal bát všech nočních hrůz,
hraju mu na saxík svý Saint Louis blues.
Blues o veliký době
Jak velká doba! Nahlíženo zvenčí,
je mnohem větší než ta předchozí.
Čím větší doba,m tím je člověk menší,
tím víc mu v hlavě třaská explozí.
Jak to, že nejsi o půl metru větší?
Jsi vůbec hoden velký epochy?
Ten, kdo má ještě mozek pračlověčí,
nemůže sloužit za vzor pro hochy.
Veliký chlapi pijou velký whisky,
veliký chlapi kráčí hrdě vpřed,
veliký chlapi mají velký zisky,
ale ty budeš vždycky jenom skřet.
Čeká tě tlama hromadnýho hrobu,
tak už to chodí, skřeti vyhynou.
Příště si vyber kapku menší dobu,
v takový možná budeš hrdinou.
|
