na další stranu
Guillaume Apollinaire
Přeložil Jiří Žáček
PÍSEŇ NEMILOVANÉHO
Paulu Léautaudovi
Zpíval jsem smutku zvesela
v roce 3 píseň bez vědomí
že láska která zemřela
zítra jak Fénix kletbu zlomí
a znova vzlétne z popela
Potkal jsem jednou pobudu
v londýnské noci Flinka s tváří
mé lásky mého osudu
Měl oči které temně září
Sklopil jsem hlavu ve studu
Hnal jsem se za ním o překot
Hvízdal si Šli jsme ulicemi
já faraón on štvaný rod
Hebrejců jdoucích ke své zemi
uličkou vzdutých mořských vod
Ať města rozpadnou se v prach
bylas-li málo milována
Jsem faraón jsem bůh a vrah
jsem vojsko nejvyššího pána
Miloval jsem jen tebe Ach
Na rohu ulic oheň vzplál
Fasády zbarvil do červena
Dým vlál jak zkrvavený šál
ulicí kudy prošla žena
Lhostejně spěchá dál a dál
Má kruté oči křivý šrám
po noži na odkryté šíji
Opilá z krčmy jde vstříc tmám
Láska je hořká když nás míjí
Láska je nejkrutější klam
Když Odysseus připlul zpět
po letech domů do Ithaky
věrný pes poznal pána hned
A žena s laskavými zraky
čekala na něj moře let
Vítězstvím unavený král
vrátil se ke své Sakuntale
Čekala na něj jak si přál
čekala věrně svého krále
a hrozen lásky pro něj zrál
Na šťastné krále z pověstí
vzpomněl jsem plný beznaděje
Láska mě znova obelstí
Kam poděla se věrnost kde je
Mně zbylo jenom neštěstí
Peklo mých stesků nezná vděk
Ráj mého chtění nikde není
Každý král světa každý rek
rád umře v bídě v ponížení
pro jeden její polibek
Ó slunce vrať se rozehřát
srdce jež zmrzlo v hroudu ledu
srdce té kterou jsem měl rád
a kterou zapřít nedovedu
zmučený láskou tisíckrát
Spolu jsme obepluli svět
má paměti ty krásný vraku
Bloudíme věčně naposled
od rozbřesku až do soumraku
který mě děsí tíhou běd
Má lásko sbohem Bylas jen
nádherný přelud ženy kterou
ztratil jsem loni poražen
v Německu její nedůvěrou
Zmizelas navždy jako sen
Ó Mléčná dráho sestro řek
bystřin jež Kanaánem plynou
a bělostných těl milenek
Plujeme k tobě mlhovinou
my mrtví plavci dlouhý věk
A jindy v dubnu zpíval jsem
radostí zrána za rozbřesku
o lásce která přišla sem
Milostnou píseň svému stesku
zpíval jsem o ní s úžasem
SVÍTÁNÍČKO ZPÍVANÉ LONI PŘI LAETARE
Je jaro Pojďme do lesa
má Sedmikrásko moje paní
Kdákají kvočny Nebesa
růžově barví slunce ranní
Láska v nás oheň vykřesá
Venuše s Martem jsou tu zas
vášniví horcí až nás mrazí
Dají se celí napospas
a tančí v růžích krásní nazí
Tak slaví bozi hodokvas
Má něha vládne rozkvětu
v němž krása jara zjevuje se
A já jsem šťastný že jsme tu
Pan pohvizduje ukryt v lese
Slyš touhu v žabím kupletu
Vrby se v pláči ohlíží
Umřeli bozi Nejsou ničí
Pan ba i Ježíš na kříži
Láska je mrtvá Kočky křičí
a já tu pláču v Paříži
Já mistr písní pro krásky
naslouchám nářku srdce svého
Sirénám kladu otázku
Zpívám zpěv nemilovaného
žalozpěv lásky bez lásky
Ach bože Láska umřela
Zbyla mi po ní pouhá slova
vzpomínky stíny bez těla
Věrný jak žena Mauzolova
štkám tu nad hrstí popela
Jsem lásce věrný jako pes
věrný tak jako v Záporoží
kozáci rváči z nichž jde děs
jsou věrní stepím pravdě boží
Ubrání každou svoji ves
Kozáci slyšte Žádám hned
Půlměsíc budiž vaše víra
Hvězdáři z něho luští svět
Jsem sultán hlava všehomíra
Budu vám vládnout tisíc let
Buďte mí věrní poddaní
psal sultán Bože jak se smáli
Ať si nás nejdřív podmaní
všemocný mohamedán v dáli
A hned se dali do psaní
ODPOVĚĎ ZÁPOROŽSKÝCH KOZÁKŮ CAŘIHRADSKÉMU SULTÁNOVI
Jsi lotr Ďábel rohatý
Nejhorší mezi belzebuby
prašivec mezi zvířaty
Při žraní ti hnůj kape z huby
Svěť si sám ty své sabaty
Ty shnilá tresko prokletá
s růžencem vyloupaných očí
Jsi krvelačná koketa
Tvá máti pšoukla jako kočí
a vyprdla tě do světa
Ty vrahu ze všech největší
Morový vřede Koňský zadku
Jsi hnusný rypák prasečí
Felčary si kup za svou zlatku
a dej se léčit v bezpečí
Ó Mléčná dráho sestro řek
bystřin jež Kanaánem plynou
a bělostných těl milenek
Plujeme k tobě mlhovinou
my mrtví plavci dlouhý věk
Stesk v očích děvky nehřeje
Ó lvice lásky tvoje vnady
jsou pouhý paklíč zloděje
Tvoje rty měly pachuť zrady
Zmařilas moje naděje
Měla jsi v očích stovky hvězd
Noc rozechvěla naše těla
Sirény v očích předly lest
Ústa nám vášní zkrvavěla
Sudičky štkaly ostošest
Žiju však už jen chvílemi
kdy čekám srdcem čekám duší
na mostě jménem Vraťsemi
Ó až se vrátí zas mě vzruší
zas najdu štěstí na Zemi
V srdci mám velkou pustinu
Svět se mi ztrácí v nepaměti
Zač trpím řekni Za vinu
Jak jen být šťastný jako děti
Z té marné touhy zahynu
Tvoji tvář křísím zpod víček
má holubičko nad niž není
Chudobko dej mi střevíček
Daleký ostrove mé chtění
voníš mi jako hřebíček
Ó bludičky z mých rozcestí
Skřítkové už mi vijí věnce
Osude plný neřestí
Dejte mi provaz oběšence
chci usmířit své neštěstí
Hoře můj osud rozmnoží
Má duše která nemá pána
vypučí novou odnoží
Vyhne se obětištím rána
jež sype hvězdy do loží
Ty bože žalu prokletí
tví kněží slouží tvému právu
šílení vrazi obětí
jež marně mřely pro tvou slávu
Kéž tě už nikdo nesvětí
Mlčky se za mnou plíží špeh
To můj stín všude sleduje mě
Vládče mých mrtvých bohů všech
vyměř mi těch pár sáhů země
Uštkni mě hade abych zdech
Stíne jsi světlomilný host
proto tě vodím do sluníčka
Dvojníku bratře s nímž jsem srost
jsi můj a nejsi nic jen hříčka
Vezmu tě s sebou na věčnost
Závěje sněhu roztály
okruží zimy Ale tady
jaro už táhne do dáli
Zpívají ptáci pučí sady
Je duben apríl nestálý
Armáda které velel mráz
prchá a v kalužích se topí
když tráva všude kolem nás
vztyčila k útoku svá kopí
A všichni jihnou z jarních krás
Mám srdce větší tolikrát
jak zadek damascénské dámy
Měl jsem tě lásko příliš rád
a proto steskem umírá mi
Všem sedmi mečům velím Vstát
Můj stesku nepros o zázrak
Ty meče protnou moje srdce
rozbitý opuštěný vrak
Blázen si hraje na mudrce
Chci zapomenout ale jak
SEDM MEČŮ
První meč bledý Somnambul
strašlivý vítěz každé seče
Jeho břit mrazí chladem žul
a řeka krve za ním teče
Sám Vulkán zemřel když jej kul
Druhý meč blýská zrcátky
Milostín Duha nad krajinou
Bozi ho nosí na hrátky
Lupiči pod ním houfně hynou
Dar ježibaby z pohádky
Třetí je modrý Pro dámy
Řečený Smil rek z Tvrdoňova
Skřet Hermes chvalně neznámý
předvede jim ho beze slova
čímž dámy hravě omámí
Čtvrtý meč celý zlatavý
Řeka jež v slunci zmedověla
A ženy jdoucí z otavy
v ní koupají svá krásná těla
Plavci je písní pozdraví
Pátý meč Svatý bez těla
Přeslice zvoucí do bezpečí
kde roste cypřiš z popela
kde čtyři větry svorně klečí
Každou noc vzplane doběla
Šestý meč zvoní ocelí
Oddaný přítel jeden ze sta
Ráno nás opět rozdělí
Sbohem Už na mě čeká cesta
Kohouti buďte veselí
Sedmý meč lásku popraví
Hle mrtvá žena zvadlé keře
Hej vy tam buďte laskaví
zavřete za mou láskou dveře
Neznám tě Sbohem C´est la vie
Ó Mléčná dráho sestro řek
bystřin jež Kanaánem plynou
a bělostných těl milenek
Plujeme k tobě mlhovinou
my mrtví plavci dlouhý věk
Démoni náhod hrají nám
veselou skočnou Máme svátky
Začneme věřit krásným hrám
A vtom nás opět srazí zpátky
dolů vstříc temným hlubinám
Osudy plné katastrof
Králové šílí nad propastí
Hroutí se celý hvězdný krov
V ložích nám děvky piští slastí
Čas všecko změní ve hřbitov
Hle kníže Luitpold starý kmet
uštvaný regent dvojí říše
bojí se na vše pomyslet
Světlušky na něj prší z výše
a v jeho duši pláče svět
Nad vodou zámek bez jména
Z bárky zní písně radovánek
Je slyšet krásná ozvěna
Na vlnách které čeří vánek
umírá labuť siréna
Tam v tůni plné zrádných vod
utonul král král z vůle boží
A vlny jeho doprovod
na břeh jej tváří k nebi složí
Ó kéž mu spánek přijde vhod
Sluneční lyra ohnivá
mě pálí v prstech Zas mě tíží
můj věrný smutek protiva
Trápím se Bloudím po Paříži
Umírám tady zaživa
Bože ty nudné neděle
Na dvorech kvílí kolovrátky
Flašinet slzy semele
Květinám vadnou všechny plátky
I lásky vadnou vesele
Pařížské noci Ovzduší
nasáklé ginem Ohňostroje
Tramvaje drnčí do uší
svůj hymnus šíleného stroje
zpěv mechanismů bez duší
Kavárny čpící pižmem stád
rád pobudů a prostitutek
vykřičí do tmy nastokrát
všechnu svou lásku všechen smutek
Má lásko jsi můj vzlet i pád
Já mistr písní pro krásky
naslouchám nářku srdce svého
Sirénám kladu otázky
Zpívám zpěv nemilovaného
žalozpěv lásky bez lásky
Přeložil Jiří Žáček
|
