na další stranu
Eva Frantinová
VZKAZ
„Těm, kteří nás obešli…“
Skladuji báseň
povoz nepřerušen
například telefon Apple Samsung Nokia Kapsung
v krámě vždy Otvírací gazda za plentou Zavírací roba
a nektar černý rybíz s hláškou uvnitř
na pultech
ulicí jedou popelářské múzy
jsem tady
k osobnímu vyzvednutí
jedna z miliard petek
unikát nebo zmetek
počkej až napije se historie
stačí když kápne na podlahu
za pobytu na zemi vosk
všechno bys dala
za tropický úl dědečkovy dlaně
mám v sobě stálou výstavu – jeho kostní porcelán
Herbarium
jizerské louky
velkoplošný risk běhu na počkání
velejemný kopr
mám v sobě banku UniCredit Tramp
kde vyzvedával dědův syn
cítím živý oheň
básně za požáru rybízu snesené z půdy
má tvář se rozsype jako poslední
pod keřem
jako jindy se rozední
Opening time
modřínových sálů
a deště
„mám spicha se smrtí“
napovídá Chopin
ale proč tolik béček hned na začátku
Dešťového preludia
Petrof se zaměřil v čase krize
na klavíry nahnané ve skříních a stoličkách
nebo jen v leštěné desce
a my
máme chipsy?
ovladače taky?
poválíme nudu na jazyku
prezenčně¬? distančně?
dnes je Black Friday
zavoláme mu
do života rodičů volala Dája
do našich čistírna internetu
že skvrny svobody nevypereš
ani Samem
ani Rouškovníkem
co s tím mantlem číslo to a to
cákám na něj inkoust dál
a inkoust dupe na pošlé věky
vyřazené měchy
ach hrát v Collegiu 1960 na hřeben
víte
než zhasnu
mám vzkaz v postranní kapse
na dně flešky
o tom že chodím pěšky
o tom že
narodit se znova na Bodré pondělí
ulicí půjdou Taneční zajatci: „Je čas se zapsat
do kursu
na Náměstí Víru!“
a verše sebou
Take Away!
haj si mne
braň si mne
oslyš zkratky
IVP – Individuální večeře Páně
s časovými rozestupy
na rozhraní Vinohrad a Vršovic
teplé jídlo zdarma pro všechny bez rozdílu
říjen – červen
misky lžíce sebou!
Přijďte
nezarmucujte Svatého Kucha
půjdem tam?
poženeme?
máš Together voucher?
narodil se i nám?
podávají se tam mušle a nadívané peněženky
za cenu z jiného světa
z Pobřeží domoviny…
TEST
Zavedli mne k úvazišti
na zátylky skloněných padalo okny nebe
kovidový špic vrčel u nohou slečně
která tu pracuje dvacet let
hladila špice: „to víš
že brzo půjdeme“
stříkla mezi nás desinfekci
špic usínal
a potom někdo řekl:
„Tu novou proklepněte
hrála s orchestrem Američana v Paříži
ona v Paříži i byla
kdy se smělo a bez kamer…“
Pak se mnou vyjel do sedmého patra
pod paždí stříbrný vlas
noutbuku
k prvnímu pohovoru
s bezdotykovou samotou…
NIKOLAS
„Já viděl na Slovensku horu větší než oblak
ale Maďarsko jsem neviděl
myslím že bylo dvanáctéhočtvrtého
já přes něj šel
a na vánoce jedu do babičky
ona má kuřátka a jabloň
prosím vás
co je to zmeškat…“
|
