na další stranu
Oldřich Damborský
NA ZLATÉ GALÉŘE DĚTSTVÍ
Stará plechová bouda
uprostřed vinohradu
plného modrého portugalu
v nebi krahujec klouzal
každý si nesl na ramenou
svou neviditelnou kládu
a přitom svět se podobal
slunečnímu zlatému grálu
Horký vánek vál od jihu
v němž se vlnily révy listy
a zrály hrozny spolu s údělem
slunečnice natáčely k slunci
spolu s květem svou lodyhu
v tom červencovém odpoledni
byli na vinici Páně všichni čistí
a převažovala duše nad tělem
A děda se smál a žertoval
bodrý moudrý jako kniha knih
vysoký štíhlý v modré zástěře
zelené révy do drátů zastrkoval
ty jsi se měla lásko teprve narodit
v obličeji rozsypanou skořici pih
a svět se podobal zábavné galéře...
LETNÍ MÚZA
Letním dívkám květované šaty sluší
kluci zase v bílých tričkách a šortkách
nepotkal jsem tě v červencových lukách
jen v městském davu se rty jakoby od moruší
Modré rty havraními vlasy jsi pohodila
majíce ten uhel na útlých ramenou
Pegas okolo klusal s tváří kamennou
byla jsi všech básníků Múza i dobrá víla
A někde se zachvěla rosa na okvětí
víno mělo barvu křišťálu v útlých sklenkách
tvůj úsměv byl do nebe i pekla navštívenka
a všechny trable jen poletující drobné smetí
Zahořely vlčí máky v pšeničném poli
zapomněl jsem na vše co mne trápí a bolí
NA BŘEHU ŘÍČKY TRKMANKY
Oka malých rybníčků
podél říčky Trkmanky
skřivani pějí písničku
obloha a Země mají své líbanky
Říčka zarostlá rákosím
zábradlí mostu modré
tam tě o polibek poprosím
vrátíš mi dobro dobrem?
Kalná voda téměř stojí
zelené řasy jako hadi
naše láska je podobojí
když ti spílám i tebe hladím
ZDROBNĚLINY
Obzor žluté řepky
na kopci bílý kostelíček
každý vztah je pevný i křehký
i bez milostných hříček
Smaragdový vinohrádek
se v horkém vánku chvěje
pod moruší je krásný spánek
motyka už nepočítá krůpěje
Máš hebká ústa od malin
na kotnících provázky z kůže
i na kamenech z rozvalin
může vykvést lásky bílá růže...
V OBILNÝCH POLÍCH
Bouřlivá oblaka
s prstem božím
jako v Sixtinské kapli
starost tuláka
kde hlavu složí
aby ho poldové nečapli
Hledá stoh slámy
a trochu vody čisté
aby zahnal žízeň
jako on býváme
někdy sami
není o nás zmínka
v bulvárních listech
a přece obyčejní
mají k slunci blíže...
LETNÍ POHLED
Červnové horko k zalknutí
asfaltér si stírá z čela pot
slunce napnulo zlaté plachty
ten lodivod
a ty máš na sobě nebezpečné
šaty k sobě přilnutý
Dívám se ti do očí
jediný pevný bod...
|
