na další stranu
Oldřich Damborský
SONET O PRVNÍ LÁSCE
Očka révy pomalu slzí
pooraná hlína náhle zavoní
mraky - stáda splašených koní
táhnou za sebou vánky vozy
Uděláš jeden pohyb řasami
a postavy kluků jsou solný sloup
propadají se do lásky hloub
tvé oči nazývají hvězdami
Časné jaro je vymknuto z kloubů
první lásky nemají dlouhého snění
zůstávají dýky úzké jako osení
I přes chuchvalce čmoudu
z jisker co zůstaly z něhy
další most spojí souznění břehy
CITÁTY
Kdeže loňské sněhy jsou
i dívky co jsem měl tak rád
popíjeli jsme kafe pod terasou
u nohou se nám vlnil vinohrad
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky
a my pevně věřili že je to napořád
na sobě vzduchu průhledné deky
a zkoušeli na klavíru něhy prstoklad
Určitě není kouře bez ohně
byla jsi mým modrým plamenem
a čas hrozil prstem varovně
a zavřel své srdce kamenné
Kdo je bez viny ať hází kamením
šedé dny jsou katem lásky
daleko na horách ona pramení
a rozvodní se když pohladíš její vlásky
SONET PRVNÍHO JARNÍHO DNE
Ještě jsou bílé sněhu fleky
na černé hlíně dalmatinů
ještě nás čekají daleké štreky
a odpočinek v modrém stínu
Ještě jsou bílá rána chladná
a rosa na bosých nohou studí
a přece jsou dívčí ústa vnadná
a pohupuje se srdíčko na hrudi
Ten den vyhouplo se slunce bledé
na modrý samet jasné oblohy
a byl majestátný jako bohyně Hoebe
Celý svět snů ti spadl pod nohy
před tebou brána touhy a vlání
a čeká na tvé smělé zaklepání
PROMĚNA
Motyky sú v búdě
říkával děda žíznivým turistům
co viděli jen
plné sudy vína.
Tvrdá dřina
to je vinařův úděl
a udělat dobré víno
to je věda
a brzy zjar
když je vinice bez listů
zrodí se znovu
po stříhání
krásná dívčina...
APRÍLOVÝ LIJÁK
Modré jsou stohy slámy
za vytrvalých aprílových lijáků
krajemjdou zaručené fány
že slunce vyjde ráno jako v bijáku
a bude hřát ruce vinařů
co stříhají vinnou révu na tři očka
zatím je obloha černá sutana farářů
co si na rozhřešení počká
Zatím jde krajinou liják
silný a hustý jako lana karavel
polibky milenců jsou karamel
ale i hustý hořký dryják
to když jsou ti dva rozhádaní
zkonejší je první dotyk dlaní
ZASE DVOJSEČNÉ JARO
Pupeny nabobtnávají
hlína prudce voní
mraky stáda bílých koní
hřívami paprsků pohazují
jdeš vedle mne zasněná
a trochu posmutnělá
nesplývají naše duše ani těla.
mezi námi hádky zástěna
a přece drozd na plotu cvrliká
je jaro má být čas souznění
žádný chaos ani panika
podal jsem ti ruku na smíření
a ty jsi ji jemně stiskla
zase poletovala mezi námi šťístka
ROZDÍLY
Ty máš ráda moderní sci-fi
a já zase staré Rychlé šípy
tobě se líbí strašné horory
a mně zase do básní ponory
A stejně mám tě rád
Tebe baví strašidelná duchařina
a mně historie antického Říma
ty obdivuje okázalost šperků
a já prostou krásu stromů na Špilberku
A stejně mám tě rád
Já jsem Marsu ty z Venuše
však Pegas poezie k nám přikluše
Amor nás svými šípy hladí
prostě a jednoduše- máme se rádi
To nám nikdo nevyvrátí.
Oldřich Damborský
|
