na další stranu
Petr Havel
ARMAGEDON
Jsem lucifer kdykoliv míjím
stojany s knihami
o vyhlazení Země
nebo o zhynutí padlých andělů
a různých démonů
proto raději zdrhám na zastávku
neboť za chvilku přijede tramvaj
ze které vidím postávat
na rohu ulice Jehovisty
Od božího rána jsou němí
jako noc v odlehlé vesnici na konci světa
a všechny spoje jim ujíždí
pravidelně před nosem
oni však nespěchají
a jako sochy čumí před sebe
V horku, v dešti , v mrazu
jim nohy za celý den dřevění
přesto odchytávají náhodné kolemjdoucí
jako mucholapky do lepkavých chřtánů
a lidé jsou masařky s chutným masem
V každém městě, na každém rohu
stojí tahle dvojka
jež jako plevel prorůstá společností
VELIKONOCE
,,Víno je mou krví"
Pravil Kristus před dvěma tisíci lety
a tak jsem se v nejbližší hospodě
po Frankovce ožral jak zákon káže
na nebi zavoněl úplněk
jak kus chleba bez kůrky
nemohu se ho ani dotknout
neboť je na míle vzdálen
tak asi chcípnu o Velikocích hlady
Bochánek Jidáše mne zase zradil
když na lince zplesnivěl
a jeho sladké tělo zkamenělo
hlásí se jaro v plné polní
a zlatý déšť utkal sluneční šat
Zvoní řetězy a řinčí plechy
když zvony z kostelů umlkly nadobro
a osud mne na kůlu do krve trýzní
jak v rukou třímá bič.
Visím přivázaný řetězem na kříži
hlavou dolů
a sytá krev stéká z mého těla
do říčky Kamenice
zatímco kraj dýchá rytmem svátků jara
KRÁLOVSTVÍ MUCHOVA
Nad tanvaldským údolím
sedí Muchov,
jenž zdejšímu kraji vládne
po celá staletí z kamenného trůnu
po boku věrné choti
Černé Studnice
Z toho království rodného kraje
vidět je na protějším svahu
Tanvaldský Špičák,
jenž jakoby mi podával
pomocnou ruku,
aby pomohl překlenout vzdálenost,
která mezi námi zeje
Z kamenného moře
shlížím do strmé rokle pod Muchovem
kde mezi stromy
tiše prší do třešnových květů
a ty růžové plátky
vítr roznese po pěšinách
|
