na další stranu
Jan Ziny Vávra
ŽIVOT JE EPIGRAM
PALEC
Na každé ženě je něco hezkého,
na každé je kousek oblohy.
Blbý je,
když je to palec u nohy.
VLAS
Daleko od smíchu
slyším dobře tvůj zvonivý hlas,
co do zad bodá dýku,
pro jeden dlouhý rusý vlas,
cos na šla na svrchníku.
NOHY
Ležela holka na břehu Otavy,
oči si clonila před sluneční září,
Asi jí svedu, vlezlo mi do hlavy,
má pěkná prsa a přístupně se tváří.
Ach.
Fuj, holka, ty máš ale špinavé nohy.
POD PANTOFLEM
Ke svému obrazu v rám
mění žena svého muže.
Rám nemůže být sám.
Nebo může?
POKRM
Žeru tě, miláčku.
Až sežeru tě, celou,
nebudou tě trápit vrásky.
No, nebyla jsi špatná žena.
Chtělo to víc tolerance
a možná méně lásky.
NA VRBĚ A POD VRBOU
Rusalko bledá, ach běda.
Když vyšla bílá Luna,
vodníkovi praskla guma.
To budou problémy, to není legrace.
!!POZOR!! Oprava dezinformace.
Vodníkovi u houslí praskla struna „Cé“.
CO VÍ VÍLY O LÁSCE
Co ví víly o lásce?
To samé, co krtci o slunci.
Nic.
A když to přijde,
tak to bodá a pálí a je to nepříjemné.
CO JÁ SI VEZMU?
Život mi vzal ideály,
touhy sny i odvahu.
A co já? Co já si vezmu?
Co třeba tebe, Lásko.
Zezadu.
ROZPOČÍTÁVADLO
Za domem, před domem,
nikdo nesmí stát, není mi to v hod,
když jdu večer za tebou,
když přelézám plot.
PYTHAGOROVA VĚTA
Ohmatávám čtverec kůže nad přeponou
trojúhelníka své vyvolené.
Jazyk tlačím mezi součet čtverců
nad oběma odvěsnami.
Jsou vyholené.
CO ZBYLO
Jsou pryč mladé dívky,
maličký.
Milujeme, co zbylo
- babičky.
VĚRNOST
Když odejde muž k milence,
možná je to silný zvrat,
ale on už při zavírání dveří,
vážně myslí na návrat.
|
