na další stranu
Jan Ziny Vávra
ÚVAHA O BOHU
Bůh je jen jeden
A cest k němu mnoho
A bytostí je mnoho
A všechny jsou boží
Všechno co neznáme
Je Bůh
Všechno co poznáme
Je Bůh
Boha však neznáme
On je Bůh, no těbůh
Ty jsi bůh
Já jsem taky bůh
A my jsme všichni Gogo
Herrgott
A Gott je člověk
A Bůh
Karel Gott mit uns
PAŘÍŽ, PÁTEK 13. 11. 15
Kohout venku kokrhá
Nebude nikdy jak slavík pět
Beran nikdy nesnese zlaté vejce
Ženy mají vagínu
A Aláh je navždy jiný
Co zbude z Evropy?
Vyprahlá poušť?
A nad Prahou zazní hlas muezínů?
Praotec Noe chystá novou archu
A zvony odlétají k Marsu
To je zpověď listopadu
Po Pařížském pátku 13. 2015
VEŠ EMIGRANT
Veška nesměle
Přeběhla po čele
Pak bloudila na mé skráni
Domov hledala na holé mé stráni
Já na chvilku stal se lovcem
A zatočil s bezdomovcem
Když v piruetě přes práh jsem padl
Vešce úsměv na tváři zvadl
Řekla: „Sbohem, nejsi grand
beru saky-paky a je ze mne emigrant.“
ODPOLEDNÍ ÚKLID
Na stole hrnečky od snídaně
Pár talířů a prkénko dřevěný
Nepoložíš mezi ně píď dlaně
Jen síla vůle to přemění
Přes křeslo šatů hromada
Když jako had se vysvlékám
Pod věšákem z bot ohrada
Silné vůle se nelekám
Drobky pod stůl padnou
Z rychlých jídel instantních
Mušky z toho sem tam kradou
Máslo taje jak venku sníh
Obraz bytu samovládce
Jež nečeká žádnou návštěvu
Jsem tu sám žádný rádce
Spokojen a bez hněvu
Občas vklouzne do mé vany
A pak nahá skončí v posteli
Samoty zbrousí ostré hrany
Víla co se zrovna přátelí
Co naplat stejně musím vstát
Už nemám žádné čisté nádobí
Prádlo sušit ale nejdřív prát
Přišlo silné vůle období
Pak vytáhnu koště z rohu
Vyluxuji a setřu podlahy
Otřu stolu mastnou nohu
Umyji vanu a obklady
Večer končí sklenkou vína
Samolibě opojen usínám
Tak zase někdy tahle psina
Až dojdou hrnky třeba vám
|
