na další stranu
Eva Eiramová
POUR FÉLICITER
Je to dobrý
ještě mi to píše
Nový rok vloudil se k nám tiše
ubitý Silvestrem
a plný dýmu
V kalendáři
si nalistuji zimu
falešně plnou zahálky
Na fotce kočka kráčí sněhem
vedená instinktem
a prostým světa během
mně ale z dálky
zavoněly
fialky
PRVNÍHO LEDNA
Co se mi dneska v noci zdálo…?
Ne, už si nevzpomenu,
snad jen málo….
Pár rozostřených obrázků.
Celý den myslím na lásku.
Jak nehmotná je
a jak snová.
Třeba….
No, třeba přijde znova
tak,
jako přišla tuhle noc.
Ten sen si beru na pomoc,
od večera až do svítání,
od narození do skonání,
z Nového roku do Vánoc.
VTEŘINA NA MOSTĚ
Do vlasů luceren
se vpíjí kapky deště.
Na čele zaváhají ještě,
blýskavé jezírko
se na okraji chvěje.
Pak proudem padá
zlaté světlo k zemi,
jako když klučík
čůrá do závěje.
Ze tmy se na podstavci směje
svatý Ján,
v oblouku mostu
z obou stran
tím světlem
občůrán.
V kapse mi pípla esemeska.
Jak krásná noc je dneska!
LEDNOVÉ DOPOLEDNE V MATURITNÍ TŘÍDĚ
Hodina se lepí
jako hustá bramboračka.
Křída skřípe po tabuli
mými zuby,
kluci v poslední lavici
spí.
Vpravo kdosi zívá,
uprostřed se svačí
a testují se šminky.
Dívka u okna si čte.
Aspoň něco.
Na kalhoty mi padá
vlastní mozek
v křídovém prachu,
houba
nacucaná octem
mi pálí krk
už beztak sevřený
šedivým kolárkem blátivého dne.
A zázrak.
Děti stojí
a tleskají.
Křičí
a tleskají.
Žijí
a tleskají.
Hulákáme všichni
s tvářemi obrácenými k nebi.
Padá sníh.
MEZI MEZEMI
Omezeni mezemi
vedeme své kroky
po zemi
a mezi dané meze
vměstnáme
listopad i březen.
V mezích těchto mezí
stále
jenom
mezi.
Chce se mi dýchat,
aspoň na chvíli.
A nechat meze mezemi,
rozložit tělo jen tak po zemi
na vysoké mezi
mezi motýly.
|
