na další stranu
Oldřich Damborský
JAPONSKÉ SUSHI
Nikdo není doma prorokem
a přece svítí mi slunce do oken
bledé, s přimhouřenýma očima
rozevlátými vlasy jako Fatima
Zdraví mne sousedky poštolky
mám chuť na veltlínek a na vdolky
A holky vlaštovky sídlí pod krovy
tvá pusa je karamelové cukroví
Nikdo není doma prorokem
nemusím brát redakce útokem
jen tak vykouzlit básničku v duši
pro tebe co je lahodnější než suši
IMPRESSE U RYBNÍKA
Pozlacené rákosí
v zapadajícím slunci
módní výstřelky nenosíš
a přece má láska
váží víc než tisíc uncí
Hladina stříbrný plech
a lavička v zeleni
tu ruku na mých ramenou
nech
a ať tvé prsty nelení...
JARNÍ PTÁČATA
Labutě tvých paží přistávají
na rybníku mých představ
lásko, jsi modrá růže i bolehlav,
co s rozkoší vypiji když leje v ráji
Drobné křepelky tvých ňader
volají že chtějí mých pět prstů
a dalších pět nezbedných hostů,
někde v dálce se pokřižoval páter...
JARNÍ PASTORÁLE
Labutě se vrátily po zimě na hladinu
větve raší hlína voní vánek věje
jen někdy jarní hrom hromsky kleje
a duchny mraků létají v mezaninu
Mezi vesmírem a krásou modré Země
jsem opilý tebou ty zase jurodivá ze mně
Jsem ocelový prášek přitažený magnetem
tvých očí a vůbec všechna ta omáčka kolem
slavíci křovinořezy sojky frézy skřivani zpívají sborem
čas má krásu klisny jasnost bělouše a bujnost hříběte
JARNÍ MALIČKOSTI (HAIKU)
Jarní osení
je volnosti zrození
spím pod lípou
Zlaté pampelišky
prášek zlatého pylu
platidlo jara
Obejmi břízu
ona pošimrá ti vlasy
jemnými větvemi
Nesplněné touhy
probouzí stříbrný vítr
láska triumfuje
INDIÁNSKÉ JARO
Bílé mokasíny oblak
modré třásně větru
hebké šípy slunce
zase indiánské jaro
ZELENOOKÉ JARO
Vinohrad už raší
zelenými očky
sedím na lavičce na zápraží
a zdravím tu
smaragdovou naději
a kdyby teď za jarních bouří
uhodil blesk
nestačil bych říci ani popel
Však mám to srovnané
dávno jsem zavřel
hořké vzpomínky do cel
a nerentabilní je pro mne
každý stesk
byla jsi mou Anežkou i Máří
zase Pegasa ze stáje fantazie
vyvádějí
jen ten životní film si ve vteřině
promítnu
když závrat´ z metafory
byla mou gáží
Však zelenými očky
už vinohrad raší....
|
