na další stranu
Oldřich Damborský
LETNÍ POBÍDNUTÍ
Červnové maliny sluncem ztmavly
dýky osení se pnou k blankytu nebe
láska letních dívek je podobna šavli
jež říká: Nabízím své klenoty ber nebo
neber
Vezmi si mé rty malinu puklou
na horní a spodní ret žádostivý
vezmi si mou šíji nebesky útlou
a někde zazní nářek harmoniky
tklivý
Vezmi si mou duši nepokojnou
na vahách melancholie a smíchu
budu ti trubkou křídlovkou i loutnou
se mnou nalezneš pokoru i pýchu...
VZPOMÍNKY
Stará bouda se střechou
z vlnitého plechu
kytara byla mou útěchou
když zpíval jsem
s kamarádem v jednom
dechu
Červnové slunce hřálo
sametový vánek vál
člověku stačí tak málo
aby radost byla
divokých koní cval...
ZRÝMOVANÁ ZPOVĚĎ ČTENÁŘE POEZIE (J. KOSÍKA)
Ležím na nemocniční pelesti
hlavou se mi honí černé i bílé vrány
zdraví se teď rovná losu pro štěstí
co je teď skryto někde za dálavami
A jeden básník mi dal svou sbírku
jež jako bílé obvazy léčí mou duši
jako jitrocel jako když zapálíš sirku
a v temnotě galaxií bílou zář tušíš
Poezie léčí a nikdo mi to nevyvrátí
usínám smířený a nadmíru vyrovnaný
každý dobrý skutek se obloukem vrátí
a báseň je od toho aby stínala hrany
REQUIEM O STARÉM DUBU
V meandrech rozlité Dyje
na větévce barevný ledňáček
ještě tam dub solitér žije
seschlý se schovává bez plaček
Pláče za něj obloha v ranním
hustém neustálém mrholení
polosuché větve se k nebi sklání
funebráci kormoráni jsou němí
Však on nevzdává to bez boje
na rozloučení vítr zamává větví
každý ví stromy skonávají vestoje
a pak blesk rozčísne srdce vedví
PĚT LETNÍCH HAIKU
Tak jako drcené
olivy vydávají
ten nejlepší olej
z trpkých hroznů
života pak bývá to
nejlepší víno
Vlnitá střecha
staré boudy horce žhne
kytara zpívá
Vlčí máky hoří
s blond vlasy pšenice
pohazuje vítr
Na koupališti
křišťálové kapky
drahokamy léta
STROJVŮDCE
Někdy si myslím
že už jsem našel ten kámen
mudrců či spíš štěstí
když už sahám po nebi
opájen nirvánou
strojvůdce Osud
nepravděpodobných
náhod
přesměruje výhybku
harmonie
na slepou kolej
a já zase urputně
čekám na zářivou
zelenou
tvých očí...
POZDRAVENÍ
Buď pozdravena země moravská
poseta meruňkami a révou vinnou
červencový vánek tě jemně polaská
kde zlaté lány jsou tvou domovinou
Buď vždy vstřícná a soucitná k nám
kdož v potu tváře zúrodňují tvou hlínu
jejichž duše se někdy podobá roklinám
a my je zaplašíme při zpěvu a vínu
Buď laskavá k slabým a nemocným
kdož nemohou vstát z bílého lože
my víme že život je jenom modrý dým
však oheň lásky k tobě je velký jako
moře
|
