Jitka Fialová

PENTIMENTI

pozoruju co se kde šustne
příroda umí být rychlá
až tě za sebou ztrácím

připomínáš se mi
vzletem ptáků
překvapenou zvěří
křupáním listí
uhnaným dechem
jmény jež stále dobře znáš
řekneš je a detaily nechtěně napadnou kontury

pak každá srna pták buk slepenec já
vypadá jako něco
co bylo dávno a tolikrát něčí představou
o pár tahů skutečnější
než když se rozumně plním vrstvím šrafuju
abych svému doufání zakryla vylézající siluetu
než se doopravdy ale doopravdy zapomenu
uprostřed někoho
v němž to krásně neznám

jako tuhle cestu
s doupnými stromy
proměnlivostí úžasně známou
tolika lidem ptákům…
odnášejícím i přibližujícím skutečnost
tak nenuceně že bolí

příroda umí být rychlá

koňadra je za určitých okolností pěkná mrcha
říkáš

středem břicha se jí táhne černá čára
říkám perspektivou střelenou z našich ukazováčků

pravý čas ohnout je v kloubu
ruce propojit háčky
pravý čas zachovat finální obraz

dojmy přeci nemůžu vrstvit donekonečna
proto je věším jak svetry
za hřad skříně / kouzlem ženské skříně
v nových formacích
a zase radostně oblékám
vyznačenými rameny
k provětrání ok

        pozoruju…

(vybráno ze stejnojmenné sbírky)

Ostatní tvorba Jitky Fialové publikovaná v Divokém víně:
DV 113/2021: Je mnoho, Haiku a další
DV 112/2021: Cestou do hor a další
DV 100/2019: To slovo a další
DV 97/2018: Nikdy nebudu sytá
DV 96/2018: Patové triolety
DV 94/2018: Po jablku a další
DV 92/2017: Donaha, Neuletím
DV 91/2017: Dialog zavřený v puse aneb jáversusjá
DV 90/2017: Se sluncem na létajícím talíři a další