Jitka Fialová

NIKDY NEBUDU SYTÁ

ráno klíněné sluncem
rozostřuje oknům úhly
těžkne
mědí a zlatem
ruce poutá zdotýkaným tichem

oči sběrači kovů

předobraz nebe - březové vlasy
jediný pohyb rozrážející zdánlivou statiku
jen ze své podstaty listu ve větru
trhám se za ní z kořenů
svlékám fyzické vlastnosti
existuju?
a kde?
kde?

*

druhá strana krasohledu

nekonečností k big bang
vejcím staronových zákonů
záklonů klonů předklonů
abstraktností možností dozvědět se
jak to s námi doopravdy
čeho součástí
kdo kdy rozehrál první set
co znamená slovo
raketa
relativní
tajemství
a kdo máchnul kouzelnou hůlkou
paprskem pružným a zároveň pevným
k p(r)omíchání cyklu soustav
na jeden talíř jedné země
o který tence cinkneš nehtem – postavíš horu
vyryješ – pustíš řeku
drnkneš a zazní teorie strun
ujíš definic filozofických tézí
hypotetických objevů
jako míchaná vejce s krvavou tečkou

nikdy nebudu sytá

*

víčka na půl žerdi
za nimi titěrný vesmír
mrkací panenky
na řasách vlaštovčí křídla

*

neprobouzím spáče
je sobota
sluchátka šustí nedělní poezií
beze jmen tváří
proč vědět jak vypadá básník?

stačí slova a hlas v kraji hlasivek
labyrintu měst jeskyní řečiště krve kuchyňské linky
zvláštních mouder otevřených point
vibrující v halách hlav
semafor bliká stop stav serotoninu
nadstav testosteronu
nikdo neváže
a láska není téma

cukrú cukrú ironie živůtku života
oslaď kafe pro ten můj vesmír
novou kostkou poezie
přestože jeho sluncem
je pouze měkký beztvarý
nickaminek

ale to už je jiná báseň

stejně jako ta
v níž se probouzíš
u kříže cítím jemný a naléhavý dotek
a existuju

tady
a
teď

Ostatní tvorba Jitky Fialové publikovaná v Divokém víně:
DV 96/2018: Patové triolety
DV 94/2018: Po jablku a další
DV 92/2017: Donaha, Neuletím
DV 91/2017: Dialog zavřený v puse aneb jáversusjá
DV 90/2017: Se sluncem na létajícím talíři a další