Zora Wildová

TO JÁ SAMA

Noc tmou sotva ušmudlaná
spí vedle mě hluboce a poklidně
až po bradu do mé duchny zakutaná.
A když už se musí pro své ještě větší pohodlí zavrtět,
učiní to tak způsobně,
že venku za oknem ani lístečkem na stromě
nepohne.
A já, já jen hodiny tiše poslouchám,
jak jemně pochrupává,
jak ryčně zařezává
v jednom tahu od večera až do rána,
jako kdyby všechny prášky na spaní,
co jsem nám oběma včera na talířek nachystala,
sama sezobala.
Jenomže to jaksi není pravda,
protože to já, já únavou,
čekáním a netrpělivostí utýraná,
jsem je sama spolykala,
aniž bych se o ně s někým chtěla dělit,
aniž bych je počítala.

JAKO PŘIBITÁ

Chtěla jsem hodit flintu do žita,
ale ona mi zůstala v ruce jako přibitá.
Načež třesklo do ticha
a mě horkost palčivá od hlavy až k patě polila
a já padla dočista zabitá,
neboť ta flinta,
to fakt nebyla finta,
ona totiž byla, jak jsem nyní velmi dobře cítila,
plně a ostře nabitá!
Sama sebe jsem trefila,
aniž bych mířila,
do sebe jsem vstřelila něco střeliva,
aniž bych prst na spoušť vložila.
Avšak ta nehoda zpozdilá
se jen o dost málo, jen o třikrát tři věčnosti zpozdila,
a tak, ač se mi smrt celkem líbila,
stačí si vzpomenout,
co všechno jsem při ní,
a to prosím za naprostého střízliva, zažila,
já tu ránu ve zdraví přežila,
i když možná malounko střelená.
Já to ráno v tu ránu ožila,
ovšem ne tou ránou do spánku,
nýbrž oním ránem ze spánku
ráz na ráz, a proto ten náraz,
a proto tak naráz,
vzbuzená.

SMUTEK MI NEMŮŽE NIKDO ZAKÁZAT

Hodně si toho já, hloupá, nechám líbit.
A ještě více slíbit.
Leccos si dám vnutit, mnohé přikázat,
ale smutek mi nemůže nikdo zakázat.
Když se mi zachce plakat, ne že budu oči šetřit
a ne že si nechám slzy z rozpálených tváří
hned tím prvním nažehleným a jako na oregami důmyslně a precizně poskládaným
sněhobílým batistovým kapesníčkem
sebefámy dbalé dámy,
natožpak nějakým na kdeco alergicky nafrněným
či prostydle pofrkávajícím nosem již použitým
a do odpudivé hroudy nonšalantně sežmoulaným kostkovaným režným hadrem
z kdovíkoho usmolené a rozedrané pánské kapsy,
co nejrychleji setřít.
Jen já vím, za co všecko svému žalu vděčím!
Proto se mu tak zle, tak hrubiánsky, tak hulvátsky
neodvděčím.
Pro něj dám i na nutkání k štkaní!
Pro něj jsem schopna se pustit i do fňukání!
Natolik s ním soucítím a on zase se mnou,
až jsme spolu jedna mysl, jedno tělo:
on - můj tvůrčí duch a já - jeho silně zanícené amúzické střevo.

NEŽ HO SPOLKNU S ČÍMKOLIV

Ještě si ho nesu na ústech,
ještě si ho nesu na puse,
než jej dosud vlahý,
než jej dosud nevychladlý,
vypátrá můj zmlsaný gurmánský jazýček.
A než jej pak ihned znalecky a blaženě se rtů olízne…
… nu ovšem, že to ten tvůj poslední polibek…
A než jej potom já,
aniž z něj kdy učiním součást stravy,
aniž kdy na něj nadštím žíravé žaludeční šťávy,
aniž ho vůbec kdy strávím,
hladově a nenasytně spolknu s čímkoliv,
co slaného si v lahůdkářství
za rozumný peníz zakoupím
a co všecko jsou jen k chlebu a bramborám
ubohoučké přílohy;
ne, kromě tebe jsem nikdy nešla s kýmkoliv!

MŮJ VELKÝ KAFÁČ STOLNÍ

Jakýže mezi vámi vidím rozdíl?
Když on si to u mě už taky párkrát rozlil?
A taky aniž by se rozbil?
A tím své každodenní opojnosti pro mě pozbyl?
On, můj velký kafáč stolní!
Kdežto ty leda tak jakýsi přítelíček
mně jen k nalévání pouze pouhé čisté vody
stěží dobrý.

VYPÍNÁM

Když si tě chci dobře prohlédnout,
no tak se na tebe pořádně podívám
co nejvíc rozzářenýma očima.
Avšak pak v zájmu šetření energií,
tou jsem totiž od doby, co účty platím já,
nucená neplýtvat,
zrak včas vypínám.
Nebo aspoň na stand by přepínám.
Ale to se už zase ten můj vnitřní o tě začíná
poněkud potrefeně,
poněkud obsedantně,
možná až příliš familiárně,
možná až přespříliš intimně,
téměř až nehorázně, až skandálně bulvárně,
až dočista encyklopedicky
zajímat...

JINAČÍ ŠÍBR TĚ PŘEDBĚHL

Jak pyšně jsem nosívala
šaty z tvých obdivných pohledů,
i když vím, že bys mě jimi nejradši do naha vysvlékl.
Otálel jsi z podivných ohledů,
až tě jinačí šíbr předběhl,
až mě číman život lstivě převlékl
ze všech těch úchvatných plesových modelů,
ze všech těch špičkových a prima odvážných,
i ze všech těch třeskutě výstředních,
i těch úplně ujetých a, jak to slušně říct,
i těch naprosto vošajstlich
módních kreací
do hadrů a mundúrů vhodných jen pro práci.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu