na další stranu
Zora Wildová
JAK KDO NA NĚ
Zrcadlo má taky svoje zbraně,
(a jak, panečku, někdy nablýskané),
jimiž každého, kdo se k němu přiblíží,
a je jedno s jakými úmysly
a ke které přednostně přihrne se straně,
odráží odhodlaně
podle vzoru, jak kdo na ně, tak ono na něj.
Oplácí stejným a vrací vrchovatě.
Jedná striktně asertivně,
vyzbrojeno utěrek a čisticích prostředků
celým arzenálem,
a proto majíc viny za jasně, nezkresleně
a nevyvratitelně prokázané.
Postupuje maximálně objektivně, demokraticky
a spravedlivě,
jenže kam se z toho nelítostného boje těla proti tělu,
z té otevřené a tvrdé konfrontace tváří v tvář,
z toho ostrého a nesmlouvavého z očí do očí
vytratil všechen humor, shovívavost, láska, úcta,
vzájemná lidská empatie?
JENOMŽE JAK DALEKO?
Ono se sice říká, že nás zrcadlo
nechá do sebe nahlédnout,
jenomže jak daleko?
Nebo spíš hluboko?
Kam až v něm můžeme sebe dohlédnout?
Ovšem aby to od nás,
ale především vůči nám,
nebyla zase nějaká hanebná, bulvární, žalovatelná dotěrnost?
Vpád do soukromí,
který úřad na ochranu práv a cti osobnosti
pod trestem ztráty všech stupňů, kalibrů a odstínů sebezhlíživosti
nikomu na světě
pod žádnou záminkou,
ba ani z těch nejšlechetnějších pohnutek,
prostě nedovolí?
|
