Zora Wildová

BÝT TAK PALIČKAMI

Nikdo nechce sloužit za bubínek, byť pestře malovaný,
za cár kůže od lokte k lokti kolem těla napínaný
a chvějící se a sténající pod ranami;
každý touží být paličkami
zvysoka a zostra dopadajícími na tamtamy,
každý touží dávat rány na tympány
před svolanými, před s(k)rocenými,
před těžce zk(r)oušenými davy,
každý se snaží, co mu svaly paží stačí,
bít a bušit, tepat a třískat, i sem tam praštit,
jako k neutuchajícímu svěžímu jamování rozehraný sám pámbů bubnování
v transu hraní plochou dlaní mydlit a mlátit
do té tenké, pružné, poslušně kmitající blány,
závratným staccatem zuřivě tlouct do membrány
jen vystupňovaným koncentrovaným hrubým násilím donucené k mohutnému vibrování
nad strunami odsouzenými k postupnému potupnému potrhání,
pro tu opojnou smršť rytmem neartikulovaného nepřetržitého nepříčetného virblování,
a přitom se zrakem blahem subtilního hudebního prožívání přivíraným
poslouchat
ten zvuk při tom vydávaný.

NENÉST VŮBEC NIC

Taky bych si přála světem štrádovat jedině na zelenou
a jenom s malinkou krokodýlí kabelkou přes rameno.
Prostě nevláčet sebou nikdy nic těžkého,
žádné břemeno,
vlastně nenést vůbec nic,
a přitom vždycky všecko potřebné na dosah ruky mít.

ZÁROVEŇ

Jak jsem se kdy mohla smát,
jak jsem se vůbec kdy mohla radovat
a kdykoliv se všelijakých dobrot až k prasknutí natláskat
a v noci pak nerušeně spát
nebo lásku, nebo co to bylo, dávat znát
či aspoň předstírat,
a zároveň vachrlatost světa poznávat,
a zároveň, jak dny svůj k svému
pěšky nebo za vozem
šly za sebou,
se do sutin vesmíru
jenom s lehounkým mrazením v zádech
a v uších sotva slyšeným svištěním
bezmocně propadat.

ASI ŽE ŽÁDNOU NEMÁM

Nic neumím, nic nejsem, nic neznamenám,
já, od zrna oddělená pleva.
A taky omluvu pro to těžko hledám.
Asi že žádnou nemám.
Ale aspoň mě proto nemusí mrzet,
budu-li jednou ne na tu či onu mouku,
nýbrž rovnou až na tu onu moučku,
až na ten úplně nejjemnější prášíneček,
až na ten nejfajnovější pudřík,
až na ten nejhojivější zásyp
na všechny života rozšklebené a hnisající rány
do poslední kůstky rozemleta.

A PROČ SE TEDY SE MNOU RÁČÍ VŮBEC OBTĚŽOVAT?

Ať se s křikem a spíláním pobouřeně rozhořčoval,
anebo jenom předhůzkami jemně naznačoval,
každý den mi život dával najevo,
že je ho pro mě škoda.
A já mu za to, co já na to,
a já mu na to moderato,
co se stará, o co nemá,
co se stará o to, co se samo vstřebá,
a ne o to třeba, aby byl, jak je třeba?
A já kontrovala,
když dal mi téma a mě přešla tréma,
proč nestará se,
k čemu mi ho vlastně třeba?
A proč se tedy se mnou ráčí vůbec obtěžovat,
když mě ráčí,
když mě hodlá,
když ho nechám,
jen svou záštiplnou dotěrností
a jen svými hanebnými kousky obtěžovat?
Ten tlučhuba, vejtaha, šibal a provokatér
nevázaným konverzačním tónem ve vážném hlase!
Ten mistr světa ješitů,
jejich prezident, papež i Manitú!
Ten ukázkový mužský šovinista!
Mezi těmi fakt si žijícími neznám lepší příklad
a horší případ!

KAM SE VŠECKO SBÍHÁ

Táhnu se a klopýtám světem tam,
kam se z různých stran a úhlů
všecko do jednoho scuku a chumlu
prudce sbíhá
a kde končí každá, i ta nejvzdálenější,
i ta nejkrásnější perspektiva.
Tackám se po cestě kamenité a prašné,
vinoucí se skrze moje střevíce,
které mě tlačí a současně ženou a unášejí
ke kohosi mně milého
oplakávající muzice.

TAK TEDY SBOHEM!

Jestli jdete jen náhodou kolem a spěcháte,
tak tedy sbohem, na co ještě čekáte?
Avšak jestli se zastavit a zeptat hodláte,
pak ovšem děkuji zdvořile za zájem,
ale co ode mě vlastně ještě čekáte?
Že zas dám, i místo vás, hlavu na špalek
pro něco, za co by hlavě líp pasoval i posloužil pohlavek?
(Epitaf)

S TĚLEM V JEDNOM PLAMENI

Život jsme prý dostali pouze k vyzkoušení.
A při tom jím byli tvrdě přezkoušeni.
Krví a potem zbrocení a s tělem v jednom plameni
jsme byli jako to nejlepší palivo k hoření
pod kotel světa hozeni.
A že až teprve v pekle nás čeká nějaké větší,
nějaké citelnější zchlazení!

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu
DV 102/2019: Teď mě jenom braň! a další
DV 101/2019: ***
DV 100/2019: Dnes imrvére v cukrárně a další