Hana Kupčíková

INTERPUNKČNÍ ZNAMÉNKA V POEZII.

Je to věc, v níž se více hledí na „usus“, než na pravidla. (Usus = současná jazyková zvyklost, tj. něco, co se běžně užívá, aniž by to vždy muselo být ve shodě s Pravidly českého pravopisu). Pravidla českého pravopisu říkají, že v básních má být buď plná interpunkce, t.j. všechna znaménka, anebo žádná interpunkce, s výjimkou těchto znamének: otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, pomlčka.
Hojně užívaný usus však uznává ještě třetí možnost, která je nazývána „vnitřní interpunkcí “.
Co je to „vnitřní interpunkce“? Znamená to, že uvnitř verše děláme důsledně všechna znaménka, která tam patří, (i tečky), ale na konci verše nesmí být nic, kromě vykřičníku, otazníku, eventuelně pomlčky. Přímou řeč je v případě použití Vnitřní interpunkce lépe označovat dvěma pomlčkami, na příklad: ( - Co bys od ní chtěl? -), než uvozovkami. Kdyby totiž uvozovky na konci přímé řeči končily verš básně, nesmějí se tam udělat, protože v důsledku vyznívá toto jako chyba. Na příklad: ( „Co bys od ní chtěl?“ ). Vnitřní interpunkce ozřejmí čtenáři vztahy mezi slovy uvnitř verše. Vztah mezi koncem jednoho a začátkem druhého verše čtenář snadno pozná, neb je to přehledné. Příklad:
                         (Viděl tam pampelišku
                         pomněnku, blatouchy a orseje)
Anebo oproti:      (Viděl tam pampelišku
                         Pomněnky, blatouchy a orseje nenašel)
To je vše o vnitřní interpunkci.

Vydavatel veršů by měl ovšem respektovat i „osobní interpunkci“ autora. Týká se to hlavně teček, méně často i opakujících se vykřičníků. Někteří autoři dělají za slokami básně (někdy ne za všemi) tečky, aby zdůraznili, že je to konec nějaké myšlenky či nějakého celku. Recenzent by měl rozpoznat osobní interpunkci od toho, když jiný autor uplatňuje znaménka jen z osobní libovůle, spíše však z neznalosti. Osobní interpunkce má vždy mít svůj význam; autor jí chce danými prostředky něco sdělit. S takto myšlenou osobní interpunkcí se setkáváme v podobě vykřičníků za verši či slokami.
V jazykovém usu básníků nebývá osobní interpunkce častým jevem.