Milan Nakonečný

JAK DEMOKRATICKÁ JE ČESKÁ DEMOKRACIE

Nedávno byly kategorizovány různé existující typy demokracie a Česká republika si vysloužila typ označený jako „demokracie s chybami“. Domnívám se, že je to klasifikace nezasloužená, a když už tak „demokracie s hrubými chybami“. Neboť tu bylo mnoho politických afér a korupce všeho druhu a v nejvyšších patrech, že té míry demokracie u nás není skutečně nic moc. A začalo to už tři dny před prvními svobodnými volbami aférou Bartončík, podobnou roli sehrál také několik dnů před poslední Havlovou prezidentskou volbou zatčený republikán Sládek. Havel tehdy zvítězil o jediný hlas, právě ten Sládkův vadil. Těch afér bylo hodně, a když zůstanu jen u těch politických, byla další, opravdu hnusnou aférou neblaze proslulá „Kubiceho zpráva“, rovněž předvolební akt koncesovaných „demokratů“, kdy to schytal Paroubek. Nedávno vzniklý „demokratický blok“ na obranu demokracie (což se zdá být u nás poněkud nepřiměřené, jako založení české asociace na obranu vorvaňů). Tento mravní úpadek u nás dovršila dosud nevídaná hysterické štvanice proti premiéru Babišovi, která je infernálním obratem poměrů a nejen toho, kam až mohou dospět neobjektivní, jednostranná média, ale i uhlazení šéfové některých politických partají, jejich bossové a některá masmédia. Obraz české politické scény je obrazem vylévané špíny a štvanic s použitím lží a podvodů všeho druhu.
Ostatně lze vůbec hovořit o plnohodnotné demokracii v zemi, kde hapruje justice, kdy spravedlnosti unikají drzé korupční aféry, v nichž se jednalo o stamiliardy, které zmizely kdesi na jakýchsi neidentifikovatelných zahraničních kontech a kde mohly proběhnout tak paradoxní soudní procesy jako byl proces s bývalým senátorem Novákem, jemuž bylo prokázáno přijetí úplatku ve výši 40 miliónů a který byl v prvním procesu odsouzen k pokutě 5 milionů a podmíněnému trestu, v druhém procesu již nepodmíněně asi ke třem rokům vězení, ale byl přibližně po roce propuštěn na záruku a fantasmagorické dobrozdání „motocyklistického klubu“? To už není možno brát jako právní fakt či judikát, ale jako vcelku zdařilý pokus o surrealistickou nebo patafyzickou povídku.
Takže závěrem: skutečná demokracie tu až dosud po celou tu dobu, kdy jsme se zbavili totalitarismu, nebyla a dá se říci, že s přibývající vazbou na EU demokracie u nás a jinde ubývá. Ten deficit demokracie je dán nejen ekonomicko-politickým diktátem Bruselu, ale i vytvořením havloidní ideologie a vytvořením nomenklatury pro masmédia všeho druhu, pro něž je tato kýčovitá ideologie závazná. A tak se stalo, že vše, co s ní není v souladu je „nestandardní“, „nekorektní“, “extrémní“ či dokonce neonacistické, ale současně zcela závazné a odsouzení hodné. U nás je tedy málo demokracie, ale naštěstí i málo havloidních „demokratů“.

Ostatní tvorba Milana Nakonečného publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Jan Vrzalík - Historikova trnitá cesta životem
DV 86/2016: Psychologie politiky – zvláště české
DV 65/2013: Únor 1948 - Byl Edvard Beneš vinen?
DV 100/2019: Část z úvodu díla psychoanalýza básnické tvorby