DIVOKÁ VINICE, aktuálně

27.09.2016 - Jaroslav Svěcený gratuluje k 143. děťátku!

Milý Ludvíku,
gratulace k ústeckoorlickému opusu 143, řečeno hudební termino... Více »

26.09.2016 - Klára Klose zve na výstavu!

... Více »

26.09.2016 - Miloň Čepelka děkuje za přání k osmdesátinám!

Vážení a milí,

všude po celé republice,
děkuji vám - co mohu více -
za všechna vaše blahopřání
působící mi červenání.
Vím, že by po mně bylo veta,
kdybych se cítil pupkem světa,
k čemuž ta vaše přízeň svádí.
Jsem šťast... Více »

25.09.2016 - 143. děťátko v babyboxu v Ústí nad Orlicí!

V neděli 25. září po sedmé hodině večerní mi přišla do mobilu zpráva o odložení 143. děťátka v Ústí nad Orlicí. Holčička, čerstvě narozená, zabalená jen do ručníku, s pupečníkem podvázaným žlutou tkaničkou je třetím děťátkem, kterému pomohl orlickoústecký babybox vstoupit do nového ži... Více »

Tři hvězdy Divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic

Karel Sýs oslaví svoje sedmdesátiny 26. července v budově ÚV KSČM. Slaví tam pokaždé, prožil jsem tam s ním padesátiny, šedesátiny, oslavím i sedmdesátiny.
Zora Wildová, největší česká básnířka publikující v Divokém víně, má sedmdesát 14. srpna. Zatím mě nikam nepozvala.
Jindřich Štreit, jehož ukazováček na spoušti fotoaparátu se stiskne vždy v pravou chvíli, získá k sedmdesátinám 5. září čestné občanství svého rodného města Vsetína. Jel bych slavit do Vsetína, leč ve městě jsem persona non grata. Léta se ve vsetínské nemocnici snažím bezúspěšně zřídit babybox, je to jedno z poslední desítky okresních měst v zemi české dosud bez bedýnky na nechtěná lidská mláďata.
Blahopřeju všem třem svým přátelům. Jsem pyšný, že je za ně mohu počítat. Mohu, Karle, Zorko, Jindro..?
Karel Sýs, jehož oslovuju důvěrně Ká, má štěstí – jeho celoživotním přítelem je Jirka Žáček. Tomu říkám Ji. Požádal jsem Ji o gratulaci pro Ká a poslal mi hned tři. První z nich následuje, další dvě pokračují za mým textem.

Gratulace Karlu Sýsovi k sedmdesátinám

(Opáčko)

Karle, kéž Ti slouží každý úd!      Robin Hood
Každý Tvůj nepřítel ať bídně zajde!    Walter von der Vogelweide
Když máš křídla, hurá do výšek!     Ježíšek
Piš jak umíš – jako Bůh i ďábel!    Izák Babel
Karla nedám ani za milion!      Franta Villon
Čert vem roky! Prožeň holkám faldy!     Garibaldi
S múzou rychle na otoman!    Karel Toman
Mileráda bych Ti (srdce) dala!     Dalíova Gala
Jen ty nejušlechtilejší chtíče!     Bedřich Nietzsche
Karle, zvals mě na mecheche, nebo nezval?     Vítek Nezval
Číst Sýse je zdravější než sendvič z McDonalda!     F. X. Šalda
Nejraději bych Tě líbl!    Kosťa Biebl
Fackuj, kopej, rubej, ale nebruč!     Petr Bezruč
Vymeteme spolu všecky bary!     Mata Hari
Česká poezie? Kam se hrabe Dallas!     Franta Halas
Kájo, posílám Ti gratulační moták!     Kamil Lhoták
Nezapomeň na Písek!     Rumcajs, Manka, Cipísek
Nalož do octa ty buržoazní trosky!     Majakovský
Pytel kuráže, až dojde na facky!     Palacký
Futuristo, dej si do trumpety!     Marinetti
Pokoříme spolu veletucet flašek!    Jarda Hašek
Kéž ti stále zpívá ptáček posměváček!     Jirka Žáček

Výročí Mistra Jana Husa proběhlo nedávno, ale fundovaným článkem je připomíná Marta Ehlová, jež se odvážila ryšavou lišku Zikmunda ukázat v objektivnějším pohledu. Leč kdo po staletích posoudí, jak to bylo doopravdy… Pokračování bude i v příštím čísle.

Vilém Stránský mi poskytl k ilustrování Divokého vína dřevoryty letošního nebožtíka Zdeňka Mézla. Všechny se dají koupit v internetové aukční síni www.artbohemia.cz.
Neutrápí-li mě „mladí“ básníci Divokého vína nezbytnými korekturami svých literárních děl, na shledanou při 52. výročí založení Divokého vína 19. září. Než mi své texty pošlete, moji milí, požádejte svoji vnučku či vnuka v češtině prospívajícího, aby vám chybičky opravili, prosím.

L. H.

Jiří Žáček

Poděkování

(Karlu Sýsovi – mírně pateticky)

Za líheň metafor v tvé hlavě díky
kam na ně žádný křivák nemůže
za vědomí že smrt je krátká na básníky
co píšou verše přímo do kůže

za nekonečný oceán všech inspirací
kde na nás čeká Ostrov pokladů
dík za mládí co se ti dennodenně vrací
i bez cestovních dokladů

Když zdoláváš svou magnetickou horu
cvičíš se v lásce odvaze i vzdoru
a dobře víš že není cesty zpět

Kentaure s něžně zatvrzelou duší
vím proč ti srdce v hrudi buší
Tím srdcem musí projít celý svět

Od Newtona k Apokalypse

Karlu Sýsovi k sedmdesátinám

1
Ještě pořád mám v paměti, jak mě v roce 1969 uhranula prvotina Karla Sýse Newton za neúrody jablek. Už ten název! V době, kdy se sbírky básní jmenovaly seriózně, jako diagnóza nemoci nebo heslo do průvodu, pojmenovat knihu vtipnou metaforou! Takový název vydrží věčnost. Zkuste ho zapomenout!
Ta knížka kapesního formátu pro mě byla zjevením. Tehdejší česká poezie zažívala nebývalý rozkvět, mladí talentovaní básníci se doslova rojili, ale Newton byl jen jeden. Mladý, dychtivý, sebevědomý, oslnivý. Transformovat slavnou Einsteinovu rovnici v mnemotechnickou větičku „Ester můj cukroušku cukrovej“ dokáže jen bystrý mozek. Autor však uměl také suverénně křížit humor s láskou. Co je něžnějšího než obraz „malé milé ofélie“, která před zrcadlem „nevěřícně, ale s utajovaným nadšením / prohlíží si svá ňadra / malá a něžná jako holoubci / čtvrt hodiny před stvořením světa“?
Nepodezírejte autora z nesmělosti, umí mistrovsky vylíčit i milostné zasvěcení: „Tedy si dvacetkrát klekneš, dvacetkrát upustíš slovo miláčku, rozepneš dvacet knoflíčků, přistrčíš stoleček s dvaceti srdečními kartami. A po dvacáté první jí ho tam šoupneš. - Ale jak? - Vezmeš její něžné lýtko a položíš do jamky klíčních kostí. Nedívej se dolů, nebo omdlíš milostnou touhou. Jejích slzí si nevšímej, ale prsou, jež budou ukazovati vteřinu vzrušení. Pak se pořádně zapři, jako by na životě záleželo. Se svým vítězstvím skryj se do její neskonalé vděčnosti. Až uvidíš lampu zhoupnout se v jejím oku, zhoupni ji ještě několikrát a uslyšíš bubnování, balvany rozkoše, urvané stromy krve nabodané v povolných žilách. Pak já ti dám zatroubit a dědeček v nebi tě přijme mezi naše muže...“
Kde píše o lásce – a to je skoro všude - tam je i přes rozmarnou dikci a vtipná uřeknutí vážný, skoro až smrtelně vážný. Dobře ví, že „touha ženy není žádný něžný koníček / ale zvrhlá učitelka mučící prvňáčky kleštěmi násobilky...“
Ta knížka je chlapecky prostořeká a roztoužená a tesklivá – a když ji otvírám po 47 letech, cítím až do morku kostí, že nezestárla ani o vteřinu - a nezestárl ani čtenář! Není poezie ten stroj času, o kterém básník Sýs tak často sní?

2
Měl jsem to štěstí být mu řadu let nablízku, objevovali jsme spolu tajnosti Moskvy i zázraky Paříže, ve slovinském Piranu jsme si užili zemětřesení 5. stupně, na Dobříši jsme spolu letěli balonem, v letovisku na Ždáni jsem občas pobyl v pokoji číslo 6, Karlově čarodějnické komnatě, dokonce jsem aktérem několika jeho básní, a tak ho vnímám jinou optikou než ti, co ho osobně neznají. Ale to nevadí, přečtěte si jeho knihy, je v nich celý jeho život, nic nezatajil, všechno na sebe s obdivuhodnou upřímností prásknul.
Od svých 16ti let je básníkem, rozhodl se tak a nikdy z toho neslevil. Je básníkem, i když nepíše – ale ono to v něm píše, i když nemá v ruce pero ani nesedí u počítače. Jako kdyby mu – jak občas mystifikuje sebe i druhé - bůh diktoval verše a on byl pouhý zapisovatel.
Ve skutečnosti jeho mozek živený bystrými smysly, včetně toho šestého, je dokonalý computer na metafory. V tom nemá konkurenci. Myslí a cítí v originálních obrazech a zkušený čtenář pozná jeho poezii i bez uvedení autora.
Od své prvotiny dodneška se samozřejmě změnil jako člověk i jako autor. Poté, co byl apologety polistopadové normalizace téměř vyzmizíkován z české literatury, vyvolal bouři nevole svou Apokalypsou podle Joba. Recenzenti mu svorně vyčetli, že je přítel starých pořádků a současnost vidí příliš pesimisticky. Pokud však populární doktor Hnízdil přirovnává náš svět k letadlu, v jehož pilotní kabině dřepí banda psychopatů opilých mocí a alkoholem, kteří nejsou schopni letoun řídit, nevidím důvod, proč mám po Sýsovi žádat opiát optimismu. Milí čtenáři, chcete-li optimistické čtení, napište si je sami!

3
Co popřát básníkovi k sedmdesátinám?
Buď stále stejně mladý a stejně napružený,
někdo nás přece musí provokovat, štvát, zvedat nám adrenalin, mluvit nám do duše a do svědomí,
aby nám malé šedé buňky správně elektrizovaly,
abychom nezvepřili a nezalkli se tupou spokojeností,
musí tu být někdo, kdo by nám připomínal,
že metafora je mocnější než Rothschildovo portfolio,
že nové lži mají lepší reklamu než staré pravdy,
že český lev je z bezpečnostních důvodů ustájený v prasečáku,
že mrtvé fantomy se pořád scházejí na sabatech upírů,
že zemský ráj na pohled je ta Prodaná nevěsta,
prodaná každému, kdo měl bouchačku zavěšenou proklatě nízko,
že svoboda je k ničemu těm, co nemají svobodnou mysl,
kdo by nám důvěrně napověděl,
že středem vesmíru není žádná boží supergalaxie,
ale dům, kde jsme prožili dětství,
že láska přichází bez varování a odchází bez rozloučení,
že svět se hroutí, když uražení a ponížení propadnou zoufalství,
že lháři, kteří vyhlásili stanné právo poezii, budou zapomenuti,
že jenom na pouti je k mání štěstí za korunu,
musí tu být někdo,
kdo by oblékal češtinu do žlutého trikotu,
kdo by si v ulici Válečných štváčů pískal Internacionálu
a káral capa di tutti capi za všecko, co zpackal.

4
Karle, píšeš, že „básník nezapomene, kdo mu otevřel oči“. Mně je otevřel Tvůj Newton. Díky!

Červenec 2016                                         Jiří Žáček

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další