Marta Ehlová

OSUDOVÝ GLEJT

Vystavil jej dne 18. října 1414 ve Špýru pro Jana Husa ,,král Zikmund, často právem kritizovaný, že nedodržuje sliby". (Císař Zikmund, kniha německého historika Wilhelma Bauma.) Předtím, počátkem září téhož roku, mu Hus písemně oznámil, že ,,je ochoten se dostavit na koncil, obdrží - li glejt". V našich učebnicích dějepisu byl král Zikmund zmiňován jen v souvislosti s husitstvím, tedy záporně. Přehlíželo se osmnáctileté období, kdy byl jako poslední Lucemburk českým králem.
Husův osud v Kostnici, prohlášení koncilu o ,,zatvrzelém kacíři", a jeho předání rameni světskému, totiž radě města Kostnice, která 6. července 1415 ,,kázala" Husa upálit, je znám.
V jaké atmosféře kostnický koncil zasedal a co předcházelo události ,,s následkem do vzdálené budoucnosti, s níž z počátku nikdo nepočítal"?
Velmi složité období církevního schizma, které významně poznamenalo tehdejší Evropu, totiž dvojpapežství, resp. trojpapežství. Snaha o řešení ztroskotala, přestože každý z papežů (avignonský a římský) slíbil, že se vzdá svého úřadu, učiní-li tak také jeho protivník. Žádný z nich však neměl snahu učinit krok jako první. Po smrti papeže Innocence VII. v Římě byl zvolen papež Řehoř XII., proti němuž se vzbouřili někteří kardinálové. Neúnosný stav dozrál v nutnost svolání všeobecného koncilu. Ten se sešel v Pise r. 1409. Jeho programem byla náprava církve, odstranění papežské dvojice a zvolení nového, společného papeže. Jím byl zvolen Alexandr V. Schizma se koncilu nepodařilo odstranit, naopak se prohloubilo. Avignonský papež Benedikt XIII. ani římský papež Řehoř XII. se nevzdali (i když z míst svého působení byli nuceni odejít) a vznikla tím papežská trojice. Svolání dalšího všeobecného koncilu bylo více než žádoucí. Na podzim r. 1413 bylo rozhodnuto. Koncil se měl sejít 1. listopadu 1414 v říšském městě Kostnici. Hlavním cílem jednání bylo odstranění schizma v církvi. ,,Husova věc byla původně zcela podružnou otázkou, která měla být vyřešena jen mimochodem mezi důležitějšími úkoly a až teprve v průběhu událostí vstoupila do popředí". (J. Kejř, Husův
proces, nakladatelství Vyšehrad, Praha 2000 – další citáty jsou z této práce, pokud není uvedeno jinak). Případ Hus a jiné maličkosti nesmějí bránit reformě církve a říše, reagoval král Zikmund počátkem ledna 1415 na požadavek, aby nezabraňoval jednání koncilu odvoláním se na svůj glejt.
Byl to ojedinělý proces, který je z hlediska použitých norem kanonického práva hodnocen odbornou literaturou za právně relevantní. A to přesto, že Jan Hus byl odsouzen v rozporu s královským glejtem. Proces, jehož důsledkem vznikla nová epocha lidských dějin.
Nelze s určitostí odhadnout, jak se spisy profesora oxfordské university, theologa a filosofa Johna Wycliffa, v nichž vystupoval proti bohatství církve, jejím panovačným světským snahám a zvláště ty, obsahující jeho pojetí eucharistie (i po posvěcení zůstává podstata chleba a vína a neproměňuje se v tělo a krev Kristovu), dostaly do Čech. Možná, že vlivem ,,dobré královny" Anny, dcery císaře Karla IV., provdané za Richarda II. anglického. Králova Anna byla Wyclifovou přítelkyní a je pravděpodobné, že z jejího popudu přeložil bibli, i že díky její přízni ho nestihl osud jeho následovníků, Jana Husa a Jeronyma Pražského. Snad je po její smrti (r. 1394) přivezl do Čech některý duchovní z jejího dvořanstva, které se vrátilo domů. Není vyloučené, že je přivezli čeští studenti doplňující si svá vzdělání na oxfordské universitě, jako např. Jeronym Pražský. Bylo zvykem, že synové šlechtických rodin se vydávali na zkušenou do ciziny a Anglie byla jejich častým cílem.
Wycliffovy knihy dopadly na úrodnou půdu Husovy osobnosti. Na jejich obranu uspořádal veřejnou disputaci. Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka předložil Wycliffovy spisy k posouzení nejvyšší autoritě, tedy pražské universitě. Ta prohlásila (většinou hlasů cizích universitních mistrů) 45 článků - artikulů za kacířské. Jan Hus a jeho přátelé prokazovali, že označené články mají v souvislosti s ostatním textem jiný smysl než ten, který je jim dáván vytržením z tohoto textu. Arcibiskup Zbyněk zavrhl Wycliffovo učení o eucharistii, zakázal knihy tohoto arcikacíře, a v červenci 1410 je nařídil spálit. V Praze se ujala posměšná písnička, která rychle zdomácněla: ,,Zbyněk Zajíc Abeceda, spálil knihy, nic nevěda..." O osobě arcibiskupa se vědělo, že má mizivé vzdělání - odtud výraz Abeceda. Proti spálení knih protestoval Hus a prosazoval, že nikdo nesmí vykládat oněch 45 článků v kacířském významu. Mezi ním a arcibiskupem se zhoršily vztahy a 18. července téhož roku na něj arcibiskup poprvé uvalil klatbu.
Jan Hus se na pobyt v Kostnici důkladně připravoval. Velkou péči věnoval přípravě projevů, které tam chtěl pronést ve snaze ,,přesvědčit shromážděné otce o své pravověrnosti". Na sněmu ,,požadoval veřejné slyšení - audiencia publica". Neuvědomoval si, že do Kostnice jde k soudnímu řízení, nikoliv k rovnocenné disputaci s koncilem, který mu nemohl ani porozumět, ani ho pochopit. Žádný z projevů mu nebylo povoleno pronést.
Na cestu do Kostnice se Hus vydal dne 11. října 1414 z hradu Krakovec, prozatím bez glejtu, jen pod ústním slibem krále Zikmunda, že bude veřejně slyšen na koncilu a svobodným návratem. Jeho doprovod tvořili čeští páni, rytíř Václav z Dubé, Jan z Chlumu a jeho strýc Jindřich z Chlumu. Členem doprovodu byl i mladistvý bakalář, Moravan Petr z Mladoňovic, který si podrobně zapisoval průběh cesty a proces na koncilu až po Mistrovu smrt. V Norimberku Václav z Dubé výpravu opustil a vydal se k Rýnu, aby od krále Zikmunda vyzvedl glejt. Hus jej obdržel 3. listopadu 1414, kdy dorazil do cíle své cesty. V Kostnici oznámil Jan z Chlumu papeži Husův příjezd ,,pod královským glejtem".
,,Glejt zaručoval Husovi všemožnou ochranu, ovšem jen v rámci Říše a královské pravomoci Zikmundovy." Osoby označené v glejtu, kterým je ,,králův příkaz udílen" a ,,výčet jejich hodností zahrnuje veškeré říšské území a soupis všech osob, které jsou v dosahu své úřední činnosti povinny poskytnout Husovi pomoc a ochranu, se týká vesměs hodnostářů světských, počínaje nejvyššími šlechtickými tituly a konče správci měst a vsí. Je zjevné, že se listina týkala jen říšské pravomoci krále římského a nemohla zasáhnout jiná území a jiné, byť na území říšském se nacházející, kompetence panovníkovi nepodřízené. Glejt nic neříká o ochraně před soudní pravomocí. Potřebu toho si Husovi průvodci snad ani nepřipouštěli, protože si neuvědomili včas, že Husa v Kostnici čeká soud. Je nutno pokládat za jisté, že král svou záruku bezpečného pobytu porušil."
Hus spoléhal na záruku zpáteční cesty domů. Teprve až po uvěznění si vybavoval varování svých přátel před důvěrou v glejt. ,,Zásadní rozpor je v tom, zda mohl takovýto glejt chránit podezřelého kacíře před církevním soudem, jenž se řídil právem kanonickým."
Sám král Zikmund, veden politickými důvody, prohlásil ,,dne 8. dubna 1415 všechny glejty udělené pro příchod do Kostnice za neplatné a skryl se za odůvodnění, že je jich zneužíváno". Ustoupil z obavy, aby lpěním na zárukách daných Husovi v glejtu sám neohrozil další konání koncilu a uznal právo koncilu
,,soudit kacíře". Koncil by se byl mohl při nerespektování glejtu opřít o ustanovení kanonického práva, dle kterého závazky dané kacířům není třeba dodržovat. Není možné se divit, že Hus nakonec považoval udělení glejtu za podvod, kterým byl vylákán na koncil, a byl přesvědčen, že to bylo od počátku záměrné. Koncil, aby nebyl omezován ve své pravomoci, vydal dekret, kterým určil, že žádný glejt ,,nemůže být na závadu církevní pravomoci.“ Znamenalo to, že církevní soudce je oprávněn jednat i proti glejtu.
Po příjezdu Husa do Kostnice papež prohlásil, že Hus se ve městě může svobodně pohybovat. Už 4. listopadu vznesl právní zástupce českých žalobců Michal z Německého Brodu (pro své vlastnosti zván de Causis, od samého počátku usiloval o Husovo odsouzení) proti Husovi obžalobu z kacířství. S bývalým Husovým přítelem Štěpánem Pálčem (při vyhlašování odpustků byl z počátku na straně Jana Husa, později se zařadil mezi Husovy nepřátele, mj. autor traktátu Antihus, nekompromisně odsuzoval Husa a jeho neposlušnost církvi) začal ovlivňovat koncil proti Husovi. Nepodložená zpráva o Husově útěku vedla k jeho zatčení dne 28. listopadu a uvěznění na Gottliebenu. Zástupce krále Zikmunda Václav z Chlumu proti tomu protestoval, bouřlivě se dovolával králova glejtu, a v den Zikmundova příjezdu do Kostnice, 24. prosince, nechal své protesty veřejně vyvěsit. ,,Zikmund se rozzuřil a přísahal, že Husa osvobodí, i kdyby musel rozlámat dveře jeho vězení vlastníma rukama. Taková reakce odpovídala jeho temperamentu. Z toho, že nakonec přece jen proti zatčení nezakročil, vyplývá, že král subjektivně na sebe vzal vinu za porušení glejtu, a to v tom okamžiku, kdy se vzdal odporu proti Husově zatčení." (W. Baum.)
Proces proti Husovi ovlivňoval i pařížský teolog, ,,slavný kancléř Sorbonny“ Jan Gerson, který do Kostnice přijel koncem ledna 1415. V jeho očích byl Hus ,,ničitel církevní disciplíny, proti němuž je nutno vystupovat spíše ohněm a mečem než rozumem". Nepřekonatelný odpor u ,,koncilních otců" vzbudil Hus svým článkem, ,,že papež, biskup či prelát, pokud je v hříchu smrtelném, není papežem, biskupem ani prelátem". Když Hus článek ještě doplnil, že ,,ani král ve hříchu smrtelném není králem", reagoval král Zikmund větou ,,Jene Huse, nikdo nežije bez hříchu (nemo sine crimine vivit)". Předsedající kardinál Petr d´Ailly ve snaze popudit proti Husovi i světskou moc prohlásil, že Hus se pokouší ,,podvrátit i stav královský".
Doc. dr. Kejř ve své knize konstatuje, že ,,Hus uvedl tuto otázku do diskuse netakticky a pro sebe škodlivě a tím zdůraznil, jaký rozvrat odtud hrozí nejen církevní hierarchii, nýbrž i každé světské autoritě". Přesto ze strany koncilu pokračovaly snahy, aby odvolal. Články proti němu byly opětovně probírány, korigovány, ,,některé úplně vypuštěny a jiné zmírněny, čímž vznikla konečná jejich podoba", a Husovi byla předložena 18. června 1415. Hus odpověděl 20. června, ,,že má volit mezi odvoláním a přijetím pokání, nebo hranicí". Neutuchající snaha koncilu, aby Hus odvolal je demonstrována skutečností, že mu byl nabídnut návrh další, umírněnější ,,odvolací formule, o které se snad dalo doufat, že ji přijme". Hus byl již rozhodnut a předložený návrh odmítl s opětovným odůvodněním, že ,,nemůže odvolat, co neučil. Nechce uznat za bludné články, které byly správně vybrány, a nechce odpřisáhnout články, přiřčené mu falešnými svědky. I tentokrát prohlašuje, že by odvolal vše, kdyby mu byl dokázán omyl".
Král Zikmund se pokusil Husa zachránit. V rámci soudního řízení prosadil, aby byl vyslýchán, což byla aktivita v Husův prospěch, jehož problém považoval za politický. Měl zájem ujmout se nástupnictví v Čechách a ,,náboženská otázka ho nijak zvlášť nevzrušovala. Svou snahou se sám Zikmund usvědčoval z vědomí viny za porušení vlastního glejtu." (W. Baum) Až do Husovy smrti věřil, že ho přiměje k ústupkům. Měl zájem, aby Hus odvolal. Proto k němu v rozhodující den před vyhlášením rozsudku vyslal své zástupce, aby ho přemluvili. Mezi nimi byl i Jan z Chlumu, který ,,radil, aby odvolal, pokud se cítí vinen, ale aby nečinil nic proti svému svědomí a setrval v poznané pravdě". (W. Baum)
Koncil připravil rozsudek ve dvou alternativách. Pro situaci, že by Hus odvolal, a pro situaci opačnou. Vyhlášen byl rozsudek v alternativě druhé. Hus byl degradován ze stavu kněžského, odsvěcen, jeho knihy odsouzeny ke spálení a on sám odevzdán ,,ramenu světskému".
Naplněn mravní silou po okraj své duše šel dne 6. července r. 1415 vstříc smrti na hranici.

Ostatní tvorba Marty Ehlové publikovaná v Divokém víně:
DV 90/2017: Habeo litem ergo sum
DV 89/2017: ADVOKÁT doktor Alois R A Š Í N
DV 88/2017: Dorota Míčanová a 28. pluk
DV 87/2017: Nekorunovaný český král Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna
DV 86/2016: V I V A T dědička Země české
DV 85/2016: Jan z Jesenice
DV 83/2016: Studium generale
DV 72/2014: Můj přítel Karel Svolinský