Pavel Březenský

DOST…

Dost! Vždyť nejsem dobrý v ničem.
Proto ten můj svět nevěř mi.
Do zámku netrefím klíčem.
Zase spím ti přede dveřmi.

Přesto zveš mě k sobě za stůl.
Neumím říct, je mi líto.
Proč utíkám žít ke chlastu
a tebe mám nevypitou?

ČMÁRÁM…

Čmárám si prstama
na orosený štuc,
jak mladej puberťák
symboly lásky
a byť jsem sečtělej,
tak z toho nevyčtu,
zda tebe chci nebo
tři do bandasky.

PIL BYCH…

Pil bych, až tam
do ztracena,
a z těch cest zpátky
nikdy víc.
Za každou škarpou
kopka sena,
ve který nespěj
střízliví.

JE PRO MĚ…

Je pro mě bójkou v oceánu,
ta knajpa s temným průjezdem
a i když mnohdy nemám anunk,
zda doopravdy tu je zde,
tak píšu na okraje novin
trapné básničky o chlastu,
že k pivu a ke slanečkovi,
doplácat jsem se zmoh za stůl.

RÁNO JE…

Ráno je zkalený
jak mělký kaluže
a ten kal sedá si
řití i do mě.

Přihlouplý pohledy
v zrcadle na muže,
co se vždy po bouřce
cítí pitomě.

Ostatní tvorba Pavla Březenského publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: ***
DV 90/2017: *** a další
DV 87/2017: Bez košile
DV 83/2016: Prázdno, Hlava a další