Pavel Březenský

***

Za okny chrápe ulice.
Ještěže můj vztek tlumí zdi.
Kdykoli se tu uhnízdí,
jde po mně ta tvá justice
a city chcípaj v půli cé.

***

Bez tendence sebevraha,
bez oprátky, bez koltu,
mám chuť vždycky, moje drahá,
umřít ve tvém dekoltu.

***

Brzy už přijde listopad.
Večery budou o chladnu.
Ona jen řekne: „Tys dopad“.
Ještě než vůbec dopadnu.

***

Pod klenbou secesní
hrnu ti návrhy
a snad se ztělesní
dnes, jeden za druhým.

Pod klenbou secesní
planu a plápolám.
Prosím tě, též křesni,
ať nejsem za vola.

***

Hledám zem úrodnou.
Do té mé nevrůstá
vůbec nic. Ve studni
k tomu pak dřu o dno,
tak s dlaní přes ústa
vnucuji cestu dni
z pocitů. Nejásám,
padne-li na chvostu.
Chci znát směr, kde já sám
konečně zarostu.

***

Nechce se hubě moc do slova,
když si má přiznat, že lhala mi.
Uvnitř je jakoby z olova.
Dřív plná kliček, teď zkratkami
volí dost pitomou taktiku.
Narychlo se vším hned hotová,
rozhodla šlapat po jazyku.

Ostatní tvorba Pavla Březenského publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Sestupka rispetů - B8 a další
DV 91/2017: ***
DV 87/2017: Bez košile
DV 84/2016: Dost..., Čmárám... a další
DV 83/2016: Prázdno, Hlava a další