literární časopis založený v roce 1964

Pavel Březenský

PRÁZDNO

Už v sobě nemám touhy žádné
probudit cit svůj i cit v ní.
Souznění možná, ale rád? Ne!
Vždyť je ta známost fiktivní.

HLAVA

Zapálím večer doma svíčky.
Jak jinak, než ty hřbitovní.
Pak dám svou hlavu do básničky…
Vrásčitý povrch i to v ní.

Bude to drama, bodejť ne!
Hned další verš ji odetne.

RÁNO

Ráno dnes vstává obnažené
a mezi mraky červená se.
Možná že studem,
možná že ne.
Možná že tím,
jak se rve s časem.

BEZVĚTŘÍ

Žene se vítr do tvých vlasů.
Co je to ksakru za praktiky?
Pro sebe vyfouknout chce krásu,
jak hamoun nedělit se s nikým.

Vůbec tě při tom nešetří.
Proč já mám
v sobě bezvětří?

KUDY DO SUCHA

Pořád se plácám v kalužích
svých nekonečně dlouhých cest.
Ač vím, že kroky zadluží,
tak hrozbu sankcí musím snést.
Rád bych si ustlal na růžích,
jen nevím, kde by mohly kvést.
Ve škarpách kolem samý drn.
Holt jsem ten adept na bídu.
A z nebe prší o sto šest.