Pavel Březenský

KDYŽ NĚKTERÉ OKAMŽIKY OSLEPNOU

Pod oprýskanou klenbou dne
vyzobávají hejna racků zbytky tržiště.
Od nádraží voní koblihy
a kostelní věž láme pátou hodinu v půli.
V šeru se rojí pouliční lampy,
lucerny putyk a bludičky bicyklů.
Obnažené centrum sklízí v zahrádkách
poslední turisty napuštěné
zázvorovým čajem.

Mám naspěch
a přesto se klaním vitrínám.
Nohy jdou brodem, hlava v hloubkách.
Uvnitř varná konvice.

Nebylo by nic,
kdyby se jednoho dne nezbláznilo mé Já.
Můj hlavolam.
Pravdy odkryly stopy,
jména vylezla z úkrytů.
Nebylo by nic
i když mezitím několik klik
proteklo mezi prsty
jak jsem pořád mlel pantem.


Tahle báseň je ale o městě.
O městě, které mi zachránilo život.
O městě,
kde pod oprýskanou klenbou dne
vyzobávají hejna racků tržiště.
Od nádraží voní koblihy a…

Ostatní tvorba Pavla Březenského publikovaná v Divokém víně:
DV 96/2018: Z usedlosti
DV 95/2018: 3x triolet
DV 94/2018: Když kroky nejdou pěšinou
DV 92/2017: Sestupka rispetů - B8 a další
DV 91/2017: ***
DV 90/2017: *** a další
DV 87/2017: Bez košile
DV 84/2016: Dost..., Čmárám... a další
DV 83/2016: Prázdno, Hlava a další