na další stranu
Václav Bárta
S novým rokem vydává Vašek Bárta novou knížku „Hodina snění s Kateřinou a snovými obrázky Toyen“. K textům Vaška Bárty přičinila (lépe byly přičiněny) krásné poetické obrázky se silným erotickým nábojem, slavná česká malířka, žijící valnou část života v Paříži. Knížku úvodem opatřil Jiří Žáček.
K několika ukázkám přikládáme důležitou informaci, že knížka bude pokřtěna 23. března v Divadle U hasičů při koncertu kmotra Vaška Noida Bárty a dalších zpěváků a - kromě jiných vzácných hostů - i křtitelů nejvzácnějších Jiřího Žáčka a Ludvíka Hesse (oni to zatím ještě nevědí). Jste srdečně pozváni. Lístky budou v pokladně divadla kolem 20. února, lze je objednat i elektronicky na mailu pokladny divadla. Nová knížka (i další) bude v rámci autogramiády k mání tamtéž.
A teď tedy malá ochutnávka z knížky, zatím bez obrázků - ty vám můžeme poslat, pokud projevíte zájem a napíšete na náš mail history.barta@volny.cz.
HOLUBÍ POŠTA
Milá Kateřino,
doufám, že už jsi řádně proškolená, přestala jsi myslet na pana inspektora, a tak ti můžu připomenout, že mi dlužíš odpovědí na některé moje dotazy. Například, jak se díváš na nabídku mých lazebnických služeb. Strašně bych se na tu práci těšil a vzal bych si nejen potřebné propriety, ale i trenýrky s volnějšíma nohavičkama, abych to ustál. Jenže nevím, jak bych se měl na ten úkol zkrášlování připravit. Vůbec jsi mi nenapsala, jak to máš s těma chloupkama. Nebo snad máte u vás v Podkrkonoší šikovnýho holiče či kadeřníka, kterej je informovanější než já? Pokud ne, pak věz, že bys ve mně našla dobrovolníka, který by takové zadání vykonal s velkou chutí a je přesvědčený, že by to úspěšně zvládnul.
Tak teď trochu nevím, o čem to mluvíš, Václave …aha, ty chloupky, už vím. Tak na ty mám paní kosmetičku, jestli tě náhodou vzrušuje´představa nahého ženského těla bez chloupků, pak seš normální masochista, protože jen debilka by si nechala dělat proniczanic takovou bolest. Chlapi vůbec nevědí, jak je to strašný. Já mám štěstí, že mi ty (tebou tak oblíbené) moje chloupky nikdy nevadily a nevadí, a kde si je záměrně nechávám a kde ne, ti teda fakt popisovat nebudu...
TOUHA VZNÁŠÍ DÍVKU KAČKU BEZ KŘÍDEL A BOMBARĎÁČKŮ
Vznesla se mi jako ptáče
Z touhy narostla jí křídla
Já mám dlaně kvůli Káče
jak hrníček na povidla -
Jí kundička slastí pláče
Moje ruce díky Kačce
lepí se jak po žvýkačce
Kačce pláče kundička
a
z nebe padá vlážička!
LESÍK CHLOUPKŮ NAD KUNDIČKOU
Mně teď v hlavě šumí břízky.
V duchu ťapu přes pařízky.
Moje představivost vchází
ke studánce vprostřed mlází.
U cesty mě, krásná paní
čeká plácek k ohledání.
Ano Muvím o lesíčku,
kde se stavím na chviličku.
Sem chodíval za svou pannou
mysliveček na číhanou.
Ó KATEŘINO SEPNI RUCE!
Tu krásu připsat létu míním
Že svléká dívky z košilek
Zřím na svět který z čistojasna
oděl se z krásna do překrásna
Hle! Pod pahorkem Venušiným
sedí té krásce motýlek
Z nátrylků vánku slyším píseň
blankokřídlého motýlka
Čeká na něžné pohlazení
Dotykem prstů tvářnost mění
V mé horké dlani probouzí se
a rozevírá křidýlka
Jak by chtěl vzletět k Rudohoří
obejmout bludný kámen
Poslouchat hrůzokrásná slova
Sát a nechat se opylovat
Růžová křídla rudě hoří
a pálí jako plamen
Nezvládnu abych se jen díval
jak uhoří v tom požáru
Motýlek rozohnil se prudce...
Ó Kateřino sepni ruce!
než zaplaví nás mocný příval
horkosladkého nektaru
HOLUBÍ POŠTA
... abych si u tebe aspoň trochu napravil reputaci, Kačenko, napsal jsem ti veršíky v duchu lidové poezie. Původně ta básničku měla vypadat trochu jinak, ale nakonec si, mrška, začala žít vlastním životem a zavedla mě na poněkud zvláštní folklórní pěšinu. Kdyby sis to chtěla zazpívat, můžu ti dodat i melodii: Je to, milý holečku, přece jenom “na lidovou notečku“
Ty rošťáku, tou básničkou o Kačence, co se vznáší na obláčku, se ti zas povedlo mě rozesmát. Bombarďáčky budu muset někde sehnat, i kdybych je nakrásně nepotřebovala pří vznášení. Říká se u nás pod horama, že se chystá drsná zima. Dneska mám od rána den blbec, v práci se nějak nic nedaří, ale když mi přišla od tebe Holubí pošta, zase vyšlo sluníčko v duši. Jinak ti musím přiznat, že to máš se mnou těžký. Na přímý přenos z vysněné výpravy do tvé náruče se sice v představách těším, ale zatím radši zůstávám u těch představ. Já vím, že si často protiřečím a utíkám zbaběle z bojiště. Ale úplně klidně mi piš jak je ti libo, třeba o kundičkách, to se třískám smíchy vždycky půl hodiny...
|
