na další stranu
Václav Bárta
BÁSNIČKY NA HOVNO anebo NAHOVNO?
HOVNO A JAROSLAV VRCHLICKÝ BUDOU NÁS TĚŠIT UŽ NAVŽDYCKY
Četl jsem o spiknutí věrolomném.
Když potěšil jste lid svým „Hovnem“,
strhlo se kolem spousta křiku.
A často od svých vrstevníků
doznal jste hlasu kritického.
Jsem, Mistře, také trochu veršotepec.
Leccos už vím a nejsem slepec.
Zírám v údivu nevýslovném,
co napadlo nad jedním hovnem
Básníka pana Vrchlického.
Hovno nezní nám dvakrát libozvučně.
Přesto s ním nakládáte zručně.
Nedbáte o styl úsilovně.
Ta balada o jednom hovně
určitě, Mistře, není k hovnu.
Hovno vám v každém verši pevně trůní.
Je kořeněno zvláštní vůní.
Skrz téma a svou přesvědčivost
to dílo chápu jako přínos
pro básníky i pro knihovnu.
I když se hovno s etiketou míjí,
přesto má jistou poezii.
Jednou vám, Mistře, v žumpě hyne,
po chvíli nato na hladině
v azuru jako ambra plave.
Spíte už v zemi - to vám řeknu rovnou -
náš lid si oblibuje vaše „Hovno“.
Vy se svým hovnem zas a znovu
vracíte nás k rodnému rovu.
Budiž vám lehké, Jaroslave!
NENÍ MOZART? ČERT TO VEM! HODÍ SE I BETHOVEN
Večer v Smetanově síni
dávají tvou symfonii.
Bude sláva ohromná.
Jak jsi spěchal - marná sláva
stalo se ti, co se stává,
šlápnuls cestou do hovna.
Ač jsi z předních komponistů,
měl bys myslet na očistu.
Chce to boty bez hoven.
Do Smetanky, brachu milý,
s hovnem by tě nepustili
i kdybys byl Béthoven.
HOVNO PRD A PRDEL - PŘÍTELI POHODA JE NĚKDY V PRDELI
Trio hovno, prd a prdel
předpoklad nám dává,
že pointou básně bude
prdel usměvavá.
Prd prdel jen chvíli prudí,
je rázný a pohotový.
Prdel tuze ráda prdí.
Hovno si v ní rádo hoví.
Zvyklí na společný úděl
notují si píseň shodnou.
Přesto se nám někdy prdel
a prd s hovnem nedohodnou.
Víme proč se, dámy, páni,
prdel někdy mračí.
Prdel není k zulíbání,
když prd hovno tlačí.
VŠECHNA HOVNA JSOU SI ROVNA
Dobře, když se jedno hovno
cítí s jiným hovnem rovno.
Když se cítí nerovno
je to hovno na hovno.
CESTA K VELIKÉMU HOVNU-TO SE NĚKDY PĚKNĚ PROHNU!
Povídalo hovno hovnu,
že navštíví posilovnu.
Shlídli se ve velkém hovně,
budou cvičit usilovně.
Kdyby chtěli slávu rovnou,
bylo by z nich pěkné hovno.
K velké slávě pro hovna
vede cesta povlovná.
HOVNOCUCI S HOVNOCUCEM BYLS REKLAMOU DOPORUČEN!
Když se rozbije hovnocuc,
ať je to vážně nebo truc,
má to následky nepříjemné.
Dívčí prdelky velejemné
i tatínek a maminka
mají teď starost o svá hovínka.
Už se nám v žumpě hromadí,
stará s novými dovádí.
Už hrají po zahradě ducy- duc...
A nikde schopný hovnocuc!
Ta dlouhá odluka nás mučí.
Smiluj se, milý hovnocuci.
Co s přeplněnou senkrovnou,
když jsi a nejsi na hovno?
LÉZT SKRZ HOVNO PO PAVLAČI TO SE NĚKDY NEVYPLÁCÍ
Pěkná mladá slečna Stázi
se svým pejskem čubinkou
při měsíčku na zápraží
jdou vytlačit hovínko.
Teo s Bobem poblíž Pyšel
Vstříc stříbrné luně ´dou.
Myslíte, že měsíc vyšel?
Hovno! Ani náhodou.
Jak zimnice před spalovnou
jejich vášně povadly.
Neviděli ani hovno.
Ještě bídně dopadli.
Teodor nám sletěl z hrušně,
Bobeš šlápnul do hovna...
(Bob dopadnul ještě slušně -
když to s Teem porovná)
JEDNOU HLADCE - JINDY OBRATCE NEZKUŠENÝ POTŘEBUJE PORADCE
Mladý krásný kralevic
zkouší uplést z hovna bič.
Denně v podvečerním vánku
splétá hovno do copánku.
Zhovnabič má značnou cenu.
Princ nemyslí na odměnu.
Nechce za něj ani dukát.
Plete, jak by hovno ukrad´
Potajmu. Rád. Za hovno
z lásky k tobě – královno.
KDYŽ SE HOVNO K HOVNU VINE SÍLA MOCNÝCH NEPOMINE
Nejsou hovna jako hovna.
Našim nejsou jiná rovna.
Kdo ví své a není hloupý,
do našeho hovna vstoupí.
(Naše hovno není, chlape,
pro každého, kdo v něm šlape!)
Milionář může zrovna
vstoupit do našeho hovna.
I přátelé ve sněmovně
pohovní si v našem hovně.
Už i církev bohorovná
přispěla nám kouskem hovna.
Našich hoven mocné valy
převýší i katedrály.
Když se naše hovna spojí,
skončí jiná hovna v hnoji.
ANI HOVNA V KRAVÍNĚ NEJSOU VŽDYCKY NA VINĚ
Vyšla z chlíva po dojení.
Nikde mužské pokolení.
jen já ze všech jeden mužský.
Na nohou si nesla křusky.
Měla boty od govna.
Ona byla od Rovna.
Vyšla z chlíva po dojení.
Chlapi zjevem opojení
zapřeli by vlast i strýčka.
Šla si v botkách na jehličkách.
Na nich měla hovienka.
Ona byla Slovenka.
KOLIK JE NA SVĚTĚ HOVNIVÁLŮ! KAŽDÝ SE SNAŽÍ DOSTAT NĚJAK K VÁLU
Hovnivál má živnost skrovnou.
Celý život valí hovno.
Ten nejstarší z hovniválů
dočkal se už penze k stáru.
I synové dělaj v hovně.
Jsou dnes za ním v důchodovně.
Než byl zralý pro senkrovnu
nebyl hovno. Měl se k hovnu.
Teď hovno ví. A tak valí
před sebou dva hovnivály.
KDYŽ ZMIZÍ Z MLÁZÍ HOVNO HEZKY ADJUSTOVANÉ STANE SE NĚCO ZÁSADNÍHO - NEBO SE NIC NESTANE?
Dnes každý slušný podpapírák
aby se o svůj život bál.
Kdo do nás věčně strká rypák,
to není jenom hovnivál.
Pluk mravenců si hovno nese,
roj much a vos se kolem rojí.
Schovej se, kam chceš. V našem lese
nenechají tě na pokoji.
Stačí se rozhlídnout. Teď zrovna
myslivec na nás poštval psa.
Víte, co čeká slušná hovna?
Hotová apokalypsa.
Volám vás, naši diasporu:
Netrpme k cizí potěše.
Spojme hlas vzdoru do odborů.
Hovna všech zemí, spojme se!
DNESKA UŽ NEJSME TAK CHUDÍ MÁME DOST MLÉKA A STRDÍ
V sadě skví se jara květ.
Český ráj to na pohled.
Ta zem je nám domovem.
V čase znovuzrození
jaro kráčí po zemi.
A my šlapem do hoven.
|
