na další stranu
Karla Cikánová
Obrazy autorka
PŘESÝPÁNÍ
Co se to přesýpá?
To moje hodiny
od zim až k jarům
laskavá naděje.
A co v nich šramotí?
Sůl z kapek potu.
A copak ještě?
Okuje strachů,
bolístky z třísek
omytých deštěm.
DOPIS
Sněhy mi na víčkách
stále leží.
Píši ti, Jarmilo,
den se šeří.
Píši ti při svíčce,
čas mi měří…
Pošli mi, moc prosím,
Lobelku – prosilku.
Ladoňku - žadoňku
Bleduli – stýskačku.
Jara se bez nich
dočkám stěží.
VZKAZ
Na kříž padl kámen
odrazil se
do čela
do očí
do prsou
dlaní a nohou
Poutník se zastavil
a řekl
Synáčku….
křižovatek je ve světě víc
než jeden kříž
měj v úctě kámen
vydržíš-li
Kříž si tě najde sám
CITRUS
Venku mrzne,
bílé klonuje býlí,
přimrzají myšlenky
už pouhým pomyšlením.
Z prstů na klapkách
odletují vločky.
Jen ten bláhovec
mandarinka
se tváří,
že se ho mráz netýká.
Je se mnou,
kam paměť sahá.
Rozpřahuje se
od skříně po lenošku,
zežloutl přepitím
z falešného blahobytu
ve velkém květináči.
Už dávno nemá dětičky.
Topím mu plynem
a on pleská do parket
tichoučký odzemek výčitek
žlutavými dlaněmi.
Co jsme si, to jsme si.
Na udobření není čas,
ví, že i tak mne přežije,
protože ho na jaře daruji
hodnému zahradníkovi,
který má pravnuky
zahradníky.
Poznal by teprve,
co jsem to za člověka,
kdybych vybral všechny úspory
a osobně ho převezl náklaďákem
do místa jeho pravého bydliště
bez naděje,
že bych se vrátil.
Zůstal bych žebrat
v jeho domově.
On by se tiše smál
a natruc nasadil zase na květ.
Zatím přehrabujeme
každý po svém
schnoucí kořínky
svých kdyby...
BOUCHAČŮM
Nabubřelý Nabucho Donozor
nabuchal Nozorovi.
Zbubřel a napuchl.
Někde v žaludku
mu ještě skomírá jiskřička
milosrdenství.
Její smůlou je místo,
kde se nalézá.
|
