na další stranu
Karla Cikánová
ROZHOVOR SE STRÁŽNÝM ANDĚLEM
V dětství jsem tě hýčkal
a chtěl ve snu potkat
Dnes jen v neštěstí
můj strach mi občas
kreslí na strop anděla
a průvanem poletují křídla
Strach pomine a on
zas zmizí ze stropu jak z oblak
Bolest pomine
to pak paličatě tvrdím
že jenom člověk
může si dávat jméno
a za čas bývá jenom jeho
tím co dělá tím i je
Pak strach už bez anděla
je průvodcem
jak smutný brach
A někdy za člověka prosím
tu Bytost upředenou z lidské víry
Popřej mu býka v koridě
horký dech
s veselou holkou na klíně
pro pocit
že není v hříchu jediný
a nemírni čas šedin dětiny
Nech i mne prožít sibérii
své smutky vyrýt na zed´cely
Nedávej vyhrát v loterii
Neraď mi
jak nejlépe se zapsat
do pořadníku tance
Se sebou sám se porvat
je vždycky moje šance
vědět
jak vybělit si duši od sazí
a zjistit
co zůstane mi na vahách
a zbyde z pekelníka či z anděla
Pak nech mne rozhodnout
o podílu těch obou
A je mi možná líto
že v slabých chvílích vím
zač sobě splácím
ale tvým křídlům
nedlužím
MONOLOG DAVU
Nám nevzdoruj
nám marně nevzdoruj
s námi běž
mávej praporem
křič
nauč se hesla
nauč se naše hesla
Odhoď to slovo
Odhoď to kulaté slovo
Odhoď to kulaté poslení slovo
Odhoď to kulaté poslení své slovo pochyb
v kupce svého sena
LEŽ
Má krátké a dlouhé trny
je vypočítavá jak trhovec
To ona sedá za krk hlupcům
a drobí sladký mazanec
S radostí
pere čisté prádlo v splaškách
Ovine věncem každý kec
zfanfrní davy
ječí po ulicích
pak s gustem
mne si ruce v černých rukavicích
Kšeftuje s citacemi mocných
jak s růžovými brýlemi
Brilantně mění ďábly za anděly
a místo vidlemi
mává lilií
Snad dlužno podotknout
Než sdělit bez rozmyslu
milosrdnou lež
pak radši
krutou pravdu chvíli zamlčet
|
