Marie Benetková

Ve své románové prvotině popsala Marie Benetková svoji osudovou lásku ze dvou úhlů – jejího a jeho.
Dvaasedmdesátiletá autorka byla mimo jiné podkoní, komparzistkou, zahradnicí, chartistkou, servírkou, emigrantkou, ošetřovatelkou, izolátorkou domů i ženou hudebníka Vratislava Brabence. Žije v Kanadě a učí jógu.
„Píšu si to jen tak pro sebe, a nevím, co s tím, asi nic,“ říká Marie Benetková, jejíž román je zároveň milostným příběhem i kronikou undergroundu. Ona je zběhlá pekařka a on zahradní architekt a muzikant. Olgu i Vilíka spojuje láska k přírodě a touha po svobodě, oba to jsou povahou solitéři, co největší štěstí zažívají v komuně nedaleko Prahy. Olga v té době jezdí do práce v zámeckém parku na koni, a Vilík tam diriguje partu intelektuálů, než ho přímo v práci zatkne Státní bezpečnost. Následuje monstrózní proces, výhrůžky a výslechy, po tragické ztrátě druhého dítěte se Olga s Vilíkem rozhodnou emigrovat. Úsporný styl románu umocňuje i řada různorodých tónů: je tu absurdní humor dobrovolně zvoleného blázince, hrůzná groteska estébáckých sledovaček („objekt opustil objekt“), melancholie emigrantských snů i erotické jiskření.
Alice Horáčková

UKÁZKA Z KNÍŽKY

Olga se přestěhovala do malého dvoupokojáku ve velkém rohovém domě, kde v přízemí sídlila Vojenská správa. Pokud nezatáhla záclony, což dělala jen zřídka, měla z oken do vnitrobloku měla výhled do protějších kanceláří Národního výboru, a úředníci měli výhled na ni. Pod její ložnicí byla policejní vyšetřovna, nad ložnicí byl pan Laboutka. Majora ve výslužbě Laboutku potkávala často, byl to domovní důvěrník. Neustále jezdil výtahem, a pokud nebyl ve výtahu, postával před domem a dával se do řeči s procházejícími obyvateli domu.
Olgu zval do parku Hvězda na společné procházky, Olga pozvání ignorovala. Už několik měsíců žila s Václavem, se kterým pracovala v oddělení reklamy v Družstvu architektů. Předseda družstva byl drobný blonďáček, alkoholik a údajně bývalý vnitrák. Proslýchalo se, že svou nedbalostí zavinil pád letadla, a proto musel z vnitra odejít. Mohlo to s ním dopadnout mnohem hůř, kdyby jeho otec nebyl náměstkem ministra.
Olgu předseda družstva nepochopitelně a silně přitahoval. Když si na něj Olga vzpomněla v tramvaji, podlamovaly se jí nohy, několikrát zapomněla vystoupit na správné stanici. Na podnikové oslavě Mezinárodního dne žen ji předseda vyzval k tanci. Mlčky spolu kroužili a když dotančili, vyvedl ji předseda za ruku před dům. Beze slov nasedli do taxíku a jeli do Olžina bytu. Tam se okamžitě, ale beze spěchu, oba začali svlékat. Když předseda spustil kalhoty, rozšířily se Olze oči, ale on si její reakce nevšímal a pokračoval ve svlékání. Z podvazků, které mu vyčuhovaly zpod trenýrek, si odepnul teplé červené punčochy. Olgu to zarazilo, ale neodradilo. Byli v bezpečí zamčeného bytu, kam jenom z dálky pronikalo Václavovo klepání na dveře, nic nemohlo vyrušit zaujetí jednoho těla druhým. Než ráno předseda odešel, pošeptal Olze, že má milenku, ale teď že bude mít milenky dvě. Pro Olgu to znělo jako příslib vstupu do ráje zapomenutí.
Druhý den požádal Václav předsedu o soukromou rozmluvu. Předseda se podivil, když mu Václav řekl, že s Olgou žije. To netušil, kdyby to býval věděl, nikdy by se o ni nepokoušel.
Olga se také snažila zrušit temnou magii: prťavej blonďáček v podvazkách s s červenýma punčochama a fízl k tomu, kdo fízlem je, ten fízlem zůstane, opakovala si, jenže nutkání milovat se s nepřítelem ji neopouštělo.
V zemi probíhaly politické prověrky, doběhly i do družstva. Každý zaměstnanec se musel vyjádřit ke vstupu Sovětské armády před prověrkovou komisí, které předsedal blonďáček. Zjišťovalo se, zda-li občan chápe, že nám spřátelená vojska přispěchala na pomoc, anebo si myslí, že žijeme v okupované zemi.
Olga u komise trvala na svém. Ví, co, okupace znamená a přítomnost cizí armády v naší zemi okupací je. Předseda namítal, že to není tak jasné, že Olga třeba ani neví, kde a jaké kontrarevoluční síly v zemi působily. Olga řekla, že i kdyby tomu tak bylo, tak by si stejně občané měli o vlastní zemi rozhodovat sami. Předseda se obrátil k zapisovatelce a začal jí diktovat: "Před vstupem vojsk byla vývojem v zemi zmatena, do dnešního dne nemá v situaci zcela jasno."
Když se pak na Olgu podíval, četla v jeho očích překvapení, téměř soucit, jak může být tak nechápavá, naivní nebo pitomá?
Netrvalo dlouho a Družstvo architektů zrušilo oddělení reklamy.