Zora Wildová

JEN SI MĚ OŤUKÁVÁ

Tento déšť,
jenž o střechy města ledva poštěrchává,
se dnes ve slušnosti přímo překonává,
když si mě jen tak lehce mživě
přes promáčený kabát oťukává.
A já, také ke zdvořilosti vychovaná,
se mu za to klaním, záda do hrbata.
Déšť jemným sítem prosívaný,
padá na svět z božích prstů
ledabyle vyluskaný.
Vlastně pouhopouze poprchává.
Každá kapka vody
z nebe pomaličku,
bolestivě,
vyhnisává.

NA RAMENOU SE MI VYPLAKAL

Vítr mě i svět kolkolem
bral už dva dny dobře informovaným rádiem
správně zvěstovaným frontálním útokem,
a třebaže mi domů zbývalo jen pár kroků za rohem,
než jsem se tím furorem jaksepatří ve formě,
tím zrovna dopuštěným božím dopuštěním přírody
prodrala až ke dveřím,
než mi skoupý okraj střechy
poskytl svoje krajně iluzorní přístřeší,
déšť všechen života žal
právě mně na ramena vyplakal.
Na můj nový zimní plášť,
který jsem si řídila, aniž bych se cenou řídila.
Aniž bych na něm já, šetřilka, šetřila.
A který ten hořký pláč velkými doušky
jako sladkou limonádu polykal,
aniž by se ostýchal,
aniž by se jakkoliv zdráhal přijímat,
co se mu v množství prakticky neomezeném
zcela zdarma naskýtá...
Nebo aniž by aspoň trošičku, aspoň ze slušnosti zavzlykal.
Či si pomyslel, zda tou vydatnou nebeskou zálivkou
neutrpí jeho sice údajně kvalitní,
ale přece jen a pouze pozemský materiál?
A zda fazóna, aktuální módou pro tuto sezónu plně
oprávněná,
nebude tímto poněkud předčasně morálně i fyzicky zpochybněna?
A jak dlouho pak,
pověšen mimo službu v předsíni na věšák,
bude muset bez sebemenšího potěšení z tvarů a tepla mého těla
zvolna, pozvolna usychat?

NEMUSÍM SE ANI Z OKNA VYKLÁNĚT

Jakmile déšť rozezvučí parapet,
nemusím se kvůli tomu,
kdo přichází s takovým randálem,
ani z okna vyklánět.
To pan lijavec
na podpatcích z vody
po plechu za rámem stepuje ostošest,
každá kapka kapku přidupne
a odskočí divoce mně na boltec.
Až z toho mám v uchu povodeň.
A přesto úhor a poušť zároveň.
Avšak tento pocit smíšený
nebude vjem pouze slyšený,
neboť k sluchu v suchu
za zdí ze skla schovaného publika,
ten monotónní virvál,
ta břeskná a skočná a jako myš mokrá muzika proniká
na to drámo světu podávané v tak vášnivě,
v tak odvázaně křepčících kapičkách,
jenže naštěstí po pouhých kapičkách,
i kapičku posměšně shlížejícíma očima.

BEZ BUBNU A BEZ PALIČEK

Přemýšlím nad naší ulice
mistrovsky mokrým do mokrého vyvedeným akvarelem,
zdali musím ven právě teď,
když déšť lijavec svět tak hořce lituje.
Aniž se o neštěstí zmiňuje.
Proto zkoumám ve shodě s oknem,
prší-li šikmo nebo rovně?
Anebo pouze hodně?
A s jakou tenhle bubeníček
bez bubnu a bez paliček
virbluje naproti po střeše
to svoje sveřepé
netěš se, netěš se, netěš se,
zmokneš jako posledně,
jen běž
a přesvědč se, přesvědč se, přesvědč se!

JAKO ULITÝ

Déšť venku na mě jako vždycky důkladně nachystaný,
zas i dnes do mě šije,
zas i dnes šije do mé šíje
svými prťavými pěstičkami.
Ale copak za to mohu,
že je v našem kraji zvykem pršet shora dolů?
I do vlasů mi vjel. A všemi deseti!
Ne, nejméně všemi pěti tisíci pěti sty a padesáti!
A ještě jedním ne(s)mírně lechtivým pokušitelským pramínkem,
co mi pak ukrutně studivě vnikl za límec,
ten usmrkanec mazánkovsky navztekaný.
I na ramena mi padl jako ulitý.
Jako ptáček v tu ránu zabitý.
Jen vítr nasadil tón maloučko ulítlý...
A já očima barvy nedozrálý lískový oříšek,
pro případ nouze do kapsy ulitý,
hledím pohledem k zemi přibitým
a opatrně překračuju šnečí ulity
svou mokrou cestu si vodou crčící po silnici
vlastní slinou razící.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu