na další stranu
Zora Wildová
Jiří Anderle: Ikarův pád
2002 akryl na plátně, 150 x 135 cm
VSTUP ZDARMA
Nebe využívá pro svoji chabou sílu sací
jen vzdušných vírů poruchovou ventilaci,
a pak u bran všelijaké pomyslné řeči uvítací,
kdežto peklo láká na vstup zdarma, stálé teplo, odér kouře a barvu sazí
a ještě se chytře přiživuje na naší každodenní realitě a zemské gravitaci.
ZATÍM
Zpočátku Zemi obývali netvoři,
z nich se vyvinuli pratvoři,
z těch vznikli rozliční potvoři,
jež pak nahradili všelijací výtvoři,
kteří se na ty příští lepší tvory zatím jenom pitvoří.
SOUVISLOSTI S MOJÍ ZLOSTÍ
Zkoumám, jaké to může mít souvislosti s mojí zlostí,
že kdykoliv otevřu deštník, nabídne mi škodolibě jenom svoje polámané kosti.
Prostě nechce uznat, že když zrovna za vichru a lijavce
odmítá plnit výrobcem mu uložené základní služební povinnosti,
tak se holt občas musím uchýlit i k nějaké té násilnosti.
VE STÁLE STEJNÉM PŘEDSTAVENÍ
Svět jsou poněkud delší a širší divadelní prkna,
na nichž lidstvo hraje svoji hlavní roli
ve stále stejném představení,
jen každou generaci v novém obsazení.
Diváci i herci mezi jedněmi kulisami okem k oku, ústy k ústům, dlaní k dlani natěsnaní.
JEDINÉ PRAVIDLO
Jakmile se na nebi zvedne stavidlo,
jako by pro sníh platilo jediné pravidlo:
padat, padat dolů, padat znovu, padat jenom vlastní vahou,
padat však i druhou stranou,
chumelit se nenápadně, sotva mrhoulit, svět vystýlat měkkou vatou a mlčet bílé zlato.
A KDYŽ SI POČKÁTE
Když něco neznáte, tak to přirozeně čestně přiznáte.
Popřípadě, pokud je to k životu nezbytné, se na úřadu zeptáte.
A když si pak ještě nějaký ten pátek počkáte,
tak vám konečně odpoví za prvé až za páté,
tak se dozvíte, že ne že za to nic nedáte.
ALE KDYŽ UŽ JE TADY
Ten závratný pokrok techniky a vědy
jsem si tedy já zcela určitě neobjednala
a ve své podstatě mě jenom děsí.
Ale když už je tady,
taky si z něj trochu zobnout neodmítnu přeci.
DOCELA KOMFORTNÍ NOUZOVÉ PŘÍSTŘEŠÍ
Proč kvůli každé trošce ctižádosti, chtivosti či zoufalství
ihned rumplovat nebesy?!
Vždyť nám všem, i samotné Zemi, skýtají, a zatím ještě pořád zadarmo,
když už ne honosnou palácovou střechu,
tak tedy aspoň docela komfortní nouzové přístřeší!
I KDYŽ SE V NÍ NARODILA
Každá ulovená ryba je jen důkazem,
že s vodou rozhodně nijak nesrostla,
i když se v ní narodila a v ní vyrostla.
I když z ní a po ní tolik vyrostla.
I když jí taky určitě k srdci přirostla.
DO OUŠKA BEZOUŠKA
Chovat papouška Bezouška je pro mě věc silně citová.
Když mě totiž cituje nahlas a doslovně, co já jemu vždycky radši jenom
šeptám do ouška, do toho jeho ptačího, do toho bez ouška,
začínám se strachovat,
co kdyby ode mě ještě něco taky tak citlivě, s týmž citem pro mé city, odkoukal!
SÚRA DESET
Tak si to tak neber,
že je to súra deset a ještě značně nefér,
že ti ufrnk´, žes ho nelapila!
Tys byla hbitější,
kdežto on měl z těch svých brk jen strašně zbrklá křídla.
ANIŽ BYCH UVÍZLA V OKU
Jak se sama sobě zpříma a nesmlouvavě do očí podívat,
aniž bych se do pasti vlastní rukou nastražené nemoudře chytila?
Aniž bych uvízla v oku,
které jsem sama sobě tak pečlivě nalíčila?
Aniž bych se svou černou diorkou pytláctví dopustila?
PŘECE NEJSME HLUŠÍ
Na anténu svojí elegantní tmavomodré rádiovky
nachytám v Praze za den zvuků, lomozů a hlasů stovky.
Až mi z toho v uších hučí! A tak když mě příliš mučí,
laju té nešťastnici na své hlavě: možná že mně slušíš, víc než se to sluší,
proto uber, hučko, přece nejsme hluší!
KDYŽ SI JI DOBŘE OSEDLÁ
Jak upřímně se mi ta židle nabízí, abych na ni usedla!
Jí určitě nebude vadit,
když se na ni moje pořádné pozadí pořádně posadí,
když si ji dobře osedlá,
aby ona mě nemohla zas tak snadno vyklopit ze sedla.
|
