literární časopis založený v roce 1964

Zora Wildová

U CESTY DO LESA

Ó, nebesa, chcete-li mě potrestat,
pošlete mě na houby do lesa.
I když vůbec nerostou,
ostatní jich pár vždycky najdou,
zatímco já, i když rostou, absolutně žádnou.

Onehdá jsem však nalezla,
ještěnež jsme dorazily
do podhoubím nasáklého
                                letního lesního přítmí,
pro svou stále svěží vzpomínku
v kamarádce Aničce její hlavní hrdinku,
když vyhmátla, namačkané druh k druhu
podél cesty v dlouhém úzkém pruhu,
                                ó, nebesa, ještě hodný kus od lesa,
tam v houští pod příkrovem trávy
se na dně škarpy tlačit
přepočetnou rodinku zdravých
                                pravých jedlých žampiónů
z rodu výstavných výstavních šampiónů.

A kdyžnejen mykologie, leč též mytologie
mého prokletého prokletí proklatě znalá,
je všechny,
                    s mou významnou výpomocí,
                                vysbírala,
a že zaslechla,
co za hesla jsem při tom pronesla,
mi celou tu žeň přenechala,
tak ať se s ní odteďka,
když si o to tolik říkám,
                                sama tahám,
a já šťastná tenkrát šťastně donesla,
                                ó, nebesa, to jsem se pronesla,
košík houbami napraný až po okraj…
hluboko, hluboko do lesa,

aby si tehdy taky Anička něco domů z lesa přinesla.

Tedy něco,
ale jenom jakýchsi hříbečků,
pro které bych se já osobně
                                až k zemi
                                docela určitě nikdy nesehla.