Zora Wildová

MÁ-LI DOJÍT NA PLACENÍ

Tvůj názor, ten, o němž skromně pravíš,
čistě soukromý, ale zdravý,
platí tolik, kolik český halíř,
který coby minimální nomimální součást naší měny
sice u nás stále regulérně platí,
leč má-li dojít právě na placení,
zjistíš i ty velmi záhy,
že ho nevytřeseš, že ho jaksi
v praxi
nevylovíš ani ze dna svojí, ale i ne své,
byť plné kapsy.
Že on se totiž,
a v tom ta potíž,
nemá do vůbec žádné platné
a uvedeným, a daným datem splatné
platby.
Čímž nabíledni,
že (ti) platný vlastně není
a že (ti) není platný ani za zlámanou grešli,
i kdyby snad platný byl,
který však není ani neplatný,
jelikož ho do oběhu,
(poněvadž dnes,
plátci zlatí, boubelatí,
před pokladnou za pokladnou,
ať bohatí, ať nebohatí, jakož i vy nestydatě přebohatí, vždycky v lati,
tak málo platí,
že jím platit, málo platné, se zbla nevyplatí),
radši už ani nedali.
A tak ho více není, ach, není
ani na utrácení,
ani na vracení,
ani na ztrácení,
Českou národní bankou zatraceně zatracený.
Prostě ten dobrý drobný český peníz pro nás,
co musíme pokaždé a za všecko nějak nebo něčím,
a to dřív než bude pozdě,
zaplatit,
s konečnou platností doplatil.
Aby nám to taky aspoň trošičku,
aspoň za halíř,
aby nám to za sebe sakumperdum na halíř oplatil.

PRO TEHDY A PRO KDYBY

Hej, lásko, že se nestydíš
už zase shánět alibi
pro tehdy a pro kdyby.
Pro dvě stébla
vodním vírem na hladině roztančená
a nesmyslně se chytající
každou chvilku tonoucích
u vína, u čaje, u kávy,
v níž se tak snadno utápí
nejen ty malé alpakové lžičky
podávané k několikerému nervóznímu zacinkání
o šálku dokonale vykroužené hladké, tenké, strmé
a zrádně kluzké stěny,
k příliš prudkému, k nepřípadně energickému zamíchání
onoho rychle řídnoucího bílého plivanečku
chuť zjemňující si dopřávané smetanové pěny
a, a rovněž z důvodu jejich stejně čiperného rozplývání,
ani raději nikdy nevyřčených přání,
ale i hodně velké a hořké lži,
které si ani pěti kostkami nelze dost osladit.

POTKAT SE S ŽIVOTA CHYBIČKOU

Jednou je všecko poprvé.
A všecko začíná nejprve
toliko jedinkou kratičkou
předjitřní kondiční rozcvičkou.
Ale podruhé, jakmile ti otrne,
jakmile se hráz do široka protrhne,
potkáš se vráz s života chybičkou.
A pak jako kdyby se z věže katedrály
zacinkalo prasklou skleněnou rolničkou,
zachrastí ti v těle maličkou dušičkou
a z tebe je Neptun,
který místo trojzubcem
šermuje vidličkou.
Dej mi však příležitost k světu promluvit
a já mu pak z věže katedrály o tobě pravdu celičkou
vyzvoním svým srdcem zklamáním naruby
až po ty nejtenčí žilčičky hluboko uvnitř
i ty prosvítající hned pod kůží navrch na hrudi,
tou smutnou bláznovou rolničkou.

BELHAVÁ, SCVRKLÁ, VRÁSČITÁ

Na některé věci se dá jen těžko poznat,
zda je rukou posvěcující a přející dotýkaná
nebo špinavou zlodějskou prackou
ke své neodčinitelné potupě nesmazatelně ohmataná.
Voda v řece - belhavá, scvrklá, vrásčitá - a nad ní měsíc
snažící se pro nás dva
na svůj potrhaný, zdánlivý a jenom jakoby,
na ten až komicky rádoby stříbrný vlas,
pár uleklých lesklých rybek
prý zcela bezelstně
nachytat.

TAM, KDE TO JEŠTĚ NEZNÁTE

Hvězdy na nebi, to je pro vás ovšem typické,
že nemáte ani ponětí, jak jste ko(s)mické,
když ani nevíte, jak štěstím celičké jenom záříte,
když si tak svítíte na to své šílené fištění vesmírem,
kdy se vám ani nezdá, že letíte,
jak se tak řítíte, aniž řídíte, naplno rozžaté,
jak chvátáte někam, kde to určitě ještě vůbec neznáte!
A když si jenom myslíte,
že jste při tom v té sánské tmě
naprosto neviditelné.
Avšak já vás zvečera vídávám zřetelně.
A v noci vás mám nad hlavou
jako na dlani
i s lunou,
svou nezbytnou tabletkou na usínání,
se svou zázračnou pilulkou na spaní.

ČÍM VĚTŠÍ TMA, TÍM LÉPE VIDÍ

Jen co se stříbrná zřítelnice měsíce
vynoří nad průrvou naší ztemnělé a ztišené předměstské ulice,
zhasnu dlouho do noci trpělivě se mnou bdící lampu.
Nač ještě elektřinou svítit oku,
které čím větší tma, tím lépe vidí?
Které mi i na tu dálku, i bez brýlí,
zcela bez obtíží,
ač úplně bez dechu,
ale taky dost drze,
čte přes rameno z mojí úžasně napínavé
(nebo zajímavé)
knihy?

TO NEUHLÍDÁŠ

Vesmíru Nejpečlivější Zahradník mou hvězdu
hluboko, hluboko do tmy zasadil.
A nevzešla k žádnému uzření.
Ani k půlnoci, ani k poledni.
To neuhlídáš... Mezi dnem a nocí
bývá ostří do teninka vyklepané.
Jím trochu seknout
a tvému slunci hlava hned upadne.
A pak se ze všech tvarů až do rána rozbřesku pilně ponocujícího měsíce
pouze písmenko c c c c c c c c c
přes celý řádek nebe napíše.
C jako cetka. Cetka ze špetky světla.
Co na zemi vlivem lidstva jako jen máloco zlidověla.

TEN TRYCHTÝŘ CHTIVOSTI

Jediným banálním slůvkem si lze celý svět přivlastnit,
zatímco ruka,
ten vždy nastavený a nikdy plný trychtýř chtivosti,
se tou dobou bude možná zas jen ostýchavě čepejřit
ve skromném gestu odmítavosti.
Ano, i ten všechno si podmaňující a přisvojující
pohled naoko upejpavých očí!
Bože, copak se nikdy nevrátí s prázdnou pod obočí?

AŤ JE TEDY PO TVÉM!

Žádný z nachlazení kašel,
to jen takový šprčíček slova se našel,
co si za nestřežené chvilky na zpětné vlně sliny
místo na jazyk nebo do bubliny
na prima fórky (byť blbiny) pro noviny
zaskočil, prý coby obzvlášť snadno stravitelný,
tady hned vedle do té naší globálně i lokálně pořádně proláklé koláčové dírky.
A teď se diví, jaké se s ním dějí divy,
jak jím cosi neurvale cloumá, jak ho to napříč páčí
a vzhůru tlačí, jak ho to surově a nezadržitelně vrací přes permanentně zapojený reflex polykací,
no tak dost, dost, vždyť už jdu,
vždyť mně přece jednou říci stačí,
ať je tedy po tvém. A když si myslíš,
že mám tvoje zuby radši!
A když vím, že mě můžeš, kdykoliv mě přece zbaštíš,
i jinou cestou zvrátit. Ba i zcela zapřít.
Ovšem v tom případě se už budu trochu bránit.
Nechám v tobě svoje sice ulomené, ale ostré drápky jako lék na podporu zažívání,
k hnutí žlučí, k rozpálení žáhy:
napumpuju do tě svoje vlastní žravé žaludeční šťávy,
až se zase budou z tebe na svět valit,
jenom aby ses mnou neudávil,
ty tvoje právě žhavé, jako kdyby byly z lávy,
ožehavé mediální zprávy!

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu