literární časopis založený v roce 1964

Zora Wildová

MOHLA BYCH SE VSADIT

Kdybych znala skládat vážné hudební opusy,
dojemné rekviem u velikém zármutku střihnu si.
A to kvůlivá těm dvěma sýkorkám koňadrám,
jimž se moje sídlištní lodžie stala osudná.
Do linek na notovém papíře bych v podobě notiček
složila velmi bohaté a neméně kajícné výkupné za hříšek,
jehož se dopustil můj skromný panelový příbytek.
Protože všechny sýkorky by měly uslyšet,
jak člověku zatrne,
když některou z nich zvedne ze země na ruce
a ona mu z ní ihned potrhle nefrnkne.
Když ji za svítání najde pod svým oknem
spadlou na zem se zlomeným vazem.
Když ta věčně šíleně ulítaná chuděra
zase někam děsně letěla,
když vletěla někam, kam neměla,
když v tom fofru špatně rozhlédla se.
Načež neuběhl ani měsíc
a opět po ránu a opět na témže místě
další leží.
Opeření stejné, leč postavička pod ním krapet větší.
No prostě mohla bych se vsadit
a vyhrála bych,
že to byl On a Ona.
Párek, jenž k sobě patřil.
A že ta druhá smrt byla, to se z indicií jasně pozná,
zaručeně nenáhodná. Že byla chtěná, dobrovolná.