Zora Wildová

PŘIZNÁVÁM KE SVÉ HANĚ

Za mě se celý život bilo
jenom to moje malé, ustrašené a pošetilé ženské srdce.
A že bilo ještě, kdy já sama zvedla nad hlavu už obě ruce!
Avšak ten věčně se cukající neúhledný sval se dál
o každý můj nový den tvrdě rval,
jako by mi snad chtěl něco dokázat.
Ono se to nezdá, ale srdce se zas tak lehko nevzdá.
V zájmu někoho, koho přes stálý a nejtěsnější kontakt
přímo v srdci těla,
de facto vůbec nezná,
se vrhá do sta půtek, z důvodů i bez pohnutek,
a když uhodí, a když udeří,
až to zabolí vzadu v páteři,
hledá pouze slušný způsob,
jak dát průchod vlastní nepochopitelné hrůze.
A tím spíš se rozbuší,
blíží-li se skutečný a nebezpečný vnější škůdce!
To se pak pouští do urputných sečí,
do velkých bitev a dlouhých válek
jako obyčejný dobrovolný pěšák v řadě
i neústupný fanatický vojevůdce,
pere do bubnu a tluče na poklice,
ovšem nikoliv při muzice,
nýbrž při zápase o všechno:
o holé přežití, o poslední šance, o ztracené kóty,
o pozice tiše, leč zatvrzele vzdorující opozice.
Prostor sevřený i vymezený mými žebry
je mu svatou vlastí,
pro jejíž věc se v krvi topit je mu slastí,
odhodláno na její přání milovat, nenávidět,
lhát, loupit, vraždit
i štědře rozdávat se, a nejen dírou v kapse,
i se zcela zapřít.
I pozbýt toho nejdůležitějšího:
svého skály pevnějšího zdraví.
Prostě před ničím se nezastavit.
Až dokud ho nezastaví to, co se před nikým nezastaví...
Tak všemi prostředky,
(jen, byť též s jeho neoddiskutovatelným,
s jeho rozhodujícím přispěním vykoumané a užívané chladné
i palné zbraně má prý zásadně zakázané)
bojovat bezvýhradně na mé straně,
ač ani té své nikterak dlužno nezůstane.
Ano, jakmile se nejvíc ze sil ždíme,
teprv cítím, co v něm i ve mně dříme;
pár surovými knokauty v mžiku nelítostně
uzemní mě.
Jenže vždycky s citem. Vždyť je přece lidské!
A tolik lidské!
Vím, nakonec se tím nepřestajným šrumcem stejně unaví
a léky to už nespraví.
A potom se nechá, ale zase jedině kvůli mně,
totiž po mé extrémně ultimativní domluvě,
po mé pokorné, trapně plačtivé, škemravé,
otřesně panické prosbičce,
již anděl strážný nějak neslyšel,
a před sešitím finalizujícím chirurgickým stehem,
třebas i na kousíčky rozkrájet,
moje poslušné, pracovité, zotročené srdce!
Pro které já, přiznávám ke své haně,
jaktěživa,
jak se ve správně přeneseném toho slova smyslu,
a přitom právně nepostižitelně říká,
nepohnula ani prstem.

NIC ZNÁT NA SOBĚ NEDAT

Že jsem si ho ještě včas nevyhryzla z těla
a místo něj si nenechala narůst střeva!
K čemu je té neforemné hroudy svaloviny v hrudi třeba?
Vždyť to pouhý dech žebra zvedá!
A když ani radost, ani žal,
ale ani to, bez čeho prý ani ránu nedá,
nedokáže vstřebat
a člověku a světu na sobě znát nic nedat.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu
DV 104/2019: ***
DV 103/2019: Být tak paličkami a další
DV 102/2019: Teď mě jenom braň! a další
DV 101/2019: ***
DV 100/2019: Dnes imrvére v cukrárně a další