na další stranu
Tomáš Matys
ZA VŠÍM SE NĚCO SKRÝVÁ
Snad pro uhrančivé oči
jež jak kapky rosy blýštivé jsou
snad pro rty chtíčem nalité
stal jsem se poetou
Snad pro ňadra v obrazech z durmánu
jež zaslouží purpurový řád
snad pro obnažený třesoucí klín
jsem začal malovat
Snad pro myšlenky zvrhlé
jež čeří se jak hladina říčních vod
snad pro pozdravy gondoliérů
stal se ze mě filozof
Snad pro přílišně krátký knot svíce
jenž brousí kose zrezivělý břit
snad pro louky plné tulipánů
jsem nepřestal nikdy žít
PŮLNOČNÍ NÁDRAŽÍ
Sedím na lavici
vlakového nádrží
cedule Praha – Libeň
svítí nad hlavou
Čekám na vlak
jímž jsi odjela -
však pražce kolejí
stále němé jsou
Je to již dávno
co spatřil jsem
vonné vlasy zářivé oči
i ústa smějící
Nesmířen s osudem
čekám každý den
TEBE…
v půlnoční stanici
|
