na další stranu
Tomáš Matys
JSEM ČLOVĚK…
Jsem divný…
divně podivný
naivně naivní
Jsem chybující…
snílek snící
vítr vanoucí
Jsem bojovník…
mučený mučedník
všech svárů viník
Jsem raněný…
zrcadlo proměny
úsměv nevinný
Jsem hbitá laň…
rozkvetlá pláň
nahý motýl naň
Jsem věřící…
ochotu kojící
světlo na konci
Jsem zmatený…
šarm divé ženy
srdce zlomený
Jsem pacifista…
hlouposti rasista
studánka čistá
Jsem člověk…
TOUHA
A vítr který
hladí mé spáry
časem
do tváře vyryté
usíná v polích
na louce pestré
toužící…
po neřesti
po víně
A z dáli malý
plamínek svítí
úsměv hřejivý
nabudí
do větví bříz své
naděje vloží
spokojen
usíná v objetí
Dřevěné pražce
pod koly duní
zvuk linoucí se
vakuem
probouzí oči
řeřavě snivé
otevřené
víry palcem
A vítr který
hladí mé spáry
časem
do tváře vyryté
usíná v polích
na louce pestré
toužící…
po neřesti
po víně
|
