na další stranu
Oldřich Damborský
LÁHEV WHISKEY
( Variace na kainarovské téma)
Milovali se
i když se právě neměli rádi
kávu pili když jim bylo veselo
našli psa s chromou nohou
nechali ho operovat
za dva litry vína
u milosrdného veterináře
než aby ho utratili
Hádali se kolik barev má duha
a shodli se na tom
že láska přes všechny karamboly
existuje
Psali si esemesky
o blankytné obloze v duši
a černých hvězdách
milionářského mamonu
Toto je lež samá lež
neboť lež
je někdy blíže k pravdě
a přece vždy byl důvod
k vášnivému stisku
konec obelisku
podejte mi láhev
ať loknu si opojnou
whisku...
ZRÝMOVANÁ SLOVA REBELKY
(Co jsem slyšel)
Jdu blátivou cestou neprošlapanou
na té cestě potkávám slín i diamanty
někdy mne mužské ruce uhranou
třebaže meluzína o nich mele panty
Jsem svá a říkám co si právě myslím
kašlu na to co si myslí ostatní o mně
někdy mne obejme svou náručí grizzly
zahoří březová kůra něhy v mém domě
Nehledám kámen mudrců ani svatý grál
jen má kánoe má pádla vyřezaná volností
co na tom že zůstává obrys tváře kde spal
já půjdu dál zase vzývat slunce slavnosti...
PROTIKLADY
Ty chceš sledovat drsného Grimma
a já se při něm klepu strachy
já se chci dívat na pohodovou TopStar
a ty se se při ní prohýbáš smíchy
přesto mám tě rád
Ty nejraději sedíš ve vinárně při dvojce
a já bych brouzdal stepní planinou
já bych nejraději fičel po cyklostezce
a ty si dáš hamburgera se slaninou
přesto mám tě rád
Ty nechodíš ani o vánocích do kostela
a já modlím u křížku v polích
oddáváš se mi prudce beze zbytku celá
a na rovinu řekneš co tě hladí a bolí
proto mám tě rád...
RÁKOSÍ VE VÁNKU
Rybník si ševelí jako mužici v ruských dumkách
káně krouží nad polem a hledá zbloudilou myš
ty na mém ocelovém rameni sametově spíš
odkudsi z výšky nás hladí neviditelná boží ruka
Možná Hare Krišnova Buddhova či Ježíšova
Odsunul jsem ti pramínek vlasu z očí beze slova
PŘESÍVÁNÍ
Puklá amfora
tvých úst
sype obilí slov
A vítr času
odděluje zrna
od plev
To nejtvrdší
nejoblejší
a nejtěžší
zrno
zůstalo mi v dlani
Miluji
LÉTO U ŘÍČKY TRKMANKY
Houpou námi vlny kalné říčky Trkmanky
ležíme na břehu a v puse stéblo srhy
s tebou prožívám okamžik poslední a prvý
generál Den srazil před námi podpatky
Jen my dáváme si prsty a rty něžné rozkazy
obrněnce splínů náš smích rázně rozrazil...
|
