na další stranu
Oldřich Damborský
Vážení přátelé, posílám vám pár básniček, píši už dvacet pět let a stále mne to baví, byly nějaké sbírky, bylo nějaké autorské čtení, ale hlavně mne to stále baví, jestli vás moje básně zaujaly a otisknete některé, potěší mne to. Je mi 50 let, jsem invalidní důchodce, a tak aby se den smysluplně zaplnil, píši básničky,
s upřímným pozdravem Oldřich Damborský
Diamant
Cáry sněhu na těle krajiny
pomalu doutnají,
hasicí přístroj přeháněk
rozředil kabát závějí na břečku.
Jen ty jsi diamantová,
ostrá a křehká.
Kolik plošek hrdosti
na tobě vybrousil život, abys zářila
a přitom zůstala
sama sebou.
Tulácký Březen
Ještě má košili
ze špinavých cárů sněhu,
ale botky sešívané stébly
zeleného osení.
Ještě má nahé paže větvoví,
ale v prstech touhu
rašících jív.
Ještě má ocelové oči mraků,
ale v koutku úst probleskuje
šibalský úsměv slunce
po té dívce Vesně.
Pořekadla
Sytý hladovému nevěří,
jen když chroustá hřebíky,
vzácný host ať jde po třetím dnu
ze dveří,
na zlou milou dělej
cukrbliky.
Každý dobrý skutek
bude po zásluze potrestán,
vyhraje jen ten, kdo utek,
za vítězství si může každý sám.
Padesátiletý muž a stoletý pes
Jdou vedle sebe, malý muž a černý pes,
on ctí nad hlavou hvězdnaté nebe a má hluboko do kapes.
Kolik přes něj přešlo vln lásek a úniků,
on má pod očima pár vrásek a on bílé vousky čenichu.
Mluví k sobě beze slov, on jen povolí vodítko,
kdo zná moudrost sov, ví jak po rozchodu bolí to.
On dal přednost před plyšovými pouty lásky těžkým křídlům svobody
a pes uvězněn spletenými provázky, přece má k věrnosti důvody.
Není to jen to, že dostane první krmení z konzervy
a pak posvačí jeho pán, oba vědí, že mají ještě rezervy,
i když už odzvonilo milostným hrám.
Stoletý pes s mladýma očima ulehl k jeho nohám....
Starodávná hádka
Když se babička hádala s dědou,
říkala mu: "Ty černej ďáble!!!"
a on zase: "Ty černá Ludmilo."
Nějak semišové byly jejich trable,
jako když vraníci plání jedou,
jako když v zimní noci je bílo....
Prorezavělé břehy Trkmanky
Vlasce kavylu se ve stráni vlní,
havrani odtáhli jako spráskaní psi,
hebký vánek se prohání vsí
a sametové duše touhou plní.
Prorezavělé břehy Trkmanky
prosvítá smaragd zeleně,
diamantové srdce jívou pleněné
pampelišky vyrostly z kolébky.
Obézní mračna táhnou oblohou,
ty vedle mne štíhlá jako proutek,
já s tebou jako zamilovaný floutek
máme celé dvojsečné jaro u nohou.
|
