na další stranu
Oldřich Damborský
MĚSTEM
Bloudím barevnými ulicemi Brna
mé srdce je náhle poplašená srna
když si vzpomenu na tvůj úsměv
a tvých dlouhých řas lehký záchvěv
Kličkuji před ním jako poplašený zajíc
odříkaného chleba největší krajíc
kličkuji před tím hebkým výstřelem
neklameš vůbec duší jen tělem
Zůstaneš láskou platonickou
a já ti budu vracet úsměv s tváří dětskou
třebaže prohodili jsme jen pár slov
zůstaneš anděl s očima moudrých sov
ROMANCE PADLÝCH ANDĚLŮ
V ledničce poslední litr vína
a na skříni stoletý hebký prach
však stále jsi má kolombína
co si užívá v něžně krutých hrách
Ve skříni dvě stě černých elpíček
na stole rozbitý gramofón
řekni že jsem tvůj sladký mazlíček
a já vydám dlouhý plyšový tón
Špinavé nádobí ve dřezu
a vodovod pravidelně kape
stejně tancuješ s rytmem do jazzu
a s rumem dáš si bílý kafe
Miláčku jsme si souzeni jako srdce a zvon
nabiti láskou- statickou elektřinou
po hádce si řekneme Lásko pardon
a zbytek necháme pod peřinou
***
Šli vedle sebe
ona bez jedné ruky
vedla slepou s bílou holí
bezruká měla v očích nebe
a hlavně křídla sluky
slepá měla v očích
snad modrou Ježkovu tmu
jež přesto bolí
a přece podpírala tu druhou
dvě těla se spojila v jedno
dvě duše v jeden obelisk
převázaný přátelství stuhou
do příštích roků nedohledno
však v této vteřině
jeden pevný stisk
Bezruká vedla slepou
však jedním dechem
obě srdce tepou...
NEDĚLNÍ ODPOLEDNE
Mžourám oči do slunce
popíjím bílý kafe z bucláku
volavka stojí na jedné ruce v dálce
a vzduch voní jako paklík tabáku
Nedaleko se vlní smaragdová vinice
její révy se vzpínají k nebi
někdy je láska kličkování zajíce
život je dobrý anděl jindy prevít
Zapomněl jsem na všechny křivdy
jen užívám pohody chvíle
vítr češe vrbám dlouhé hřívy
a já se vůbec necítím provinile
Říkám: Ať zkamení neúprosný čas
v této neopakovatelné vteřině
z dálky náhle zavoní hojivý zimostráz
a mrak pluje úhlopříčně podoben
peřině...
|
