na další stranu
Olga Nytrová
JSME ODYSSEOVÉ
Osud nás občas v životě
vrhne mezi Skylu a Charibdu
Jakou váhu má fátum
se dozvídáme
jako ten trojský hrdina
Tak jako Odysseus se vrháme
pod rukama obra vpravo vlevo
V temné jeskyni
chytáme se zespoda kožichu ovcí
spoléháme na šťastný únik
věříme v něj
Nestaneme se přece kořistí obra
Dokážeme bojovat
i ve chvíli největší beznaděje
a spatřit pak znovu
Jitřenku úsvitu
a vzdálený dávný domov
ANTICKÁ ZAMYŠLENÍ
Neseme v sobě kus antiky
modré nebe nad řeckým pobřežím
Nechci být Antigonou v New Yorku
ani Sókratem v Paříži
Leč Sókratova sklenka moudrosti
by se mi zamlouvala
jeho rovnováha a nadhled
promlouvající daimonion
On věděl a dokázal
projít zdí nevědění
jeho slova mi vlévají sílu
Péče o duši
je pravým hledáním pokladu
A vděčnost naděje
mne provází
i na cestě do Emaus
O ZAŠEPTÁNÍ
Kolik je nám toho
zašeptáno shůry
My však jsme krajně nepozorní
topíme se ve svých stescích
toneme v rozmanitých zábavách
Stále si na něco a na někoho stěžujeme
jen ne na sebe
KNIHOVNA V ALEXANDRII
Vděčnost ať zaplaví nitro
stojím před Alexandrijskou knihovnou
Spolu s pasáčkem koz
chci sáhnout po jejích vzácných svazcích
jako by nikdy neshořely
Jen toulavé kočky
se na mne dívají
hlasitě předou
a touží po kouscích sýra
Jako já po dávném vědění
APOŠTOL PAVEL
Přeji si stát s Pavlem u Damašku
spatřit vzácnou postavu
slyšet ji promlouvat
zahlédnout světlo v temnotě
Zaslechnout pravé slovo
pro pomýleného
Však probouzejícího se
k velkému úkolu
na cestě spásy
USEBRÁNÍ V MĚSTĚ MĚST
Španělské schody v Římě
vystoupám vzhůru
V parku Villa Borghese
si sednu a pozoruji jezírko
malou pseudoantickou stavbu
Táhne mne to dolů
na Petrské náměstí
podívat se znovu
na Michelangelovu Pietu
ač ji znám zpaměti
Matka se Synem
ležícím na klíně
Hluboké gesto
oddaného vztahu
JÓB NA DNĚ NOCI
Jób
tresť moudrosti
ztratil vše
pověst filosofa
děti rodinu
jeho hnisající rány
lízali psi
Procházel nocí
dlouho bez vyhlídky ke světlu
svého Boha se však nevzdal
odhodil vše
a skočil do žhavého jádra Boží lásky
PRAVDA JE TÓN
Pravda je v extázi
v sebevydání
Pravda je tón
který nepřeslechneš
a každičký den
ji má ve svém zadání
KOSMOS JAKO PŘÍLIV
Vítr kosmu přináší
tvá slova zaslíbení
jejich rytmus
zná žhavost zemského magmatu
Vítr kosmu mi bere dech
ztrácím pozemské opory
jsem jako ten kdo povystoupil
z těla při autohavárii
při smršti rakoviny
nebo prudkém zatmění srdce
Vítr kosmu mě žene
fukarem proměny
ví že už nepotřebuji dech ani krev
a vše falešné se ocitá mimo mne
příliv a odliv moře hoří kosmem
popadá můj vzdech
ZA PŘÍBOJEM TICHA
Co uklidní
příboje v duši
někdo si pustí reggae
jiný vdechuje doušky ticha
další zatouží po rozhovoru s někým
v kom zašuměla nebeská křídla
NIKDO NEJSME VYVÁZÁNI
Nikdo nejsme vyvázáni
z hledání pravdy lásky krásy
svobody
a přece tyto hodnoty
karikujeme
svou hloupostí slepotou
a pyšným pocitem že víme
Svoje přesvědčení
chceme druhým svévolně
přilepit na čelo
jak bankovku muzikantům
v baru
ÚŽAS DARŮ
Dostáváme tolik darů
že je člověk sotva unese
Jsme obtěžkané jabloně
Proč pouštět spár závisti
do duše klidné
jako hladina jezera
Červ závisti by zvrátil
celou úrodu
Šumí jabloň
jako na počátku
a je tu plno rajské vůně
|
