na další stranu
Olga Nytrová
NA PŘEDMĚSTÍ NITRA
Vrstvy osudu jsou z tvrdých hornin
duše prošla pravěkými magmaty
cosi z doteků mé mysli bylo v pravěku
těžíme v ukrytých prahorních dolech
vede nás různě převtělovaný duch
Filosof Berďajev tušil
že v nás je zaseknutý středověk
STONEHENGE
Dotýkám se ve vzpomínce
mystických kamenů
u Stonehenge
tráva voní větrem
jako kdysi dávno
kdy tady lidé prožívali
vstup mimo čas a prostor
před nebeskými gejzíry barev
se skláněli ve své
bytostné pokoře
splývali s rytmy kosmu
ODEZÍRÁNÍ POSVÁTNA
Jméno věcí se mi otevírá
v meditaci
slabiky osudu
se spojují v nové světy
odezírám posvátno
z tvých rtů
Oči moudrosti zklidňují napětí
moje duše není s nikým v rozepři
vzdálena střetům
kotvím v tichu
PRASTARÁ OSLOVENÍ
Déšť bubnuje
do skleněné střechy
v posledním patře
dávné dopisy už nepřicházejí
ztratila se prastará oslovení
náhlé jméno však
prochází okrajem duhy
FIALOVÉ TICHO
Odlivy a přílivy osudu
krůpěje naděje
stékají po zelenkavých
listech dnů
Fialové ticho napájí duha
světlo pokory ozařuje kroky
VÍTR VANE KAM CHCE
Vyčistit mysl
zbavit ji úzkosti
falešných představ
směšných slabik předsudků
vykročit volně
Vítr vane kam chce
vůně ducha prostupuje
city mysl celou bytost
|
