na další stranu
Radek Kolínský
NENÍ DŮVOD ODCHODU
Překročila
svůj
devátý život.
Poté
nadýchala se
nebeského odéru.
Její duše
se odebrala
vzhůru
a tělo
zase
pod zem.
KAPKY
Ona a on
leželi
v zámeckém parku.
Hlavami
k sobě.
Modrý Portugal
se jim
převaloval
v krvi,
hlava
bušila
myšlenkami
o()všem.
Srpnový déšť
začal kropit
jejich čela
a
těla.
Otevřela
ústa,
vyplázla
jazyk.
Horké kapky
pleskaly
ji
do jazyka.
„Představ si,
že
namísto deště
by
z oblohy
padalo
mužské semeno.
Měla bys
stále
otevřenou pusu?“
Úsměv
se rozhořel
do tváří,
spokojeně
polkla:
„Jo.“
HLAVU VZHŮRU!
Neber mi
nebe,
tu růžovou slast,
co čechrá
myšlenky
do nekonečna.
Já
blázen
v něm
očima
skotačím denně
a
tvůj odraz
jako obraz
nosím
s sebou.
DUŠE
Když
máš
svou duši
prohořelou
od základů,
stačí
ji
jen
odepsat
nebo
dát do nákladů.
(PO)CIT
Ve vzduchoprázdnu
levé
a
pravé hemisféry
naháním
atmosféru.
Pro ten (po)cit.
|
