Jiří Skoumal

O HLUPÁKU

Když se smích promění ve volání o pomoc
osvobození nepřichází
utrápil se k smrti
nikomu to nevadí
hlupák od kosti
dobrej akorát na pokusy
státní hymnu mu hrát nebudou
vím to kněz říkal
Bůh na to taky někdy pěkně sere
nejdřív musíš být úplně blbej abys mohl
házet kameny na měsíc
pěkně popořadě " tvé bytí zde jest
tvůj trest " četla mu z kostí mrtvého zvířete
cikánka na schodech kostela
starý báby se objímali hříchy odpuštěny
hlupáka nikdo hledat nebude
v díře za zdí hřbitova
ve tmě šílenství pohřbeno
ale co to moje ?
pod kůží v lebce jako v krabici od bot
zatřepat s ní
zlámu si vaz.

BRONZOVÝ SRDCE

Zvoník zatahal provazem
bronzový srdce
odkrojilo další den
dělat si čárky
kolik zbývá do konce
hrob otevřený do kořán
akorát pro tebe
lehnou si a čumět na nebe
dokud ti hlína nezakryje oči
na náhrobní kámen
vyryl drápem " nic ti tu už nepatří".
Když nechceš krmit psa
nauč ho lovit psát lyriku
s prázdným žaludkem nula od nuly
brzo pojde a zvoník začne znovu mlátit
bronzovým srdcem jak má psáno
v doživotní smlouvě.
Kostel tu byl dřív než šílenství
než ptáci co teď serou
do prázdnýho hrobu kdyby pes
uměl lítat sral by tam taky
čumět na měsíc by zbylo jenom pro tebe.
Tak to je se ti honí hlavou myšlenky
co zítra kam jít ptáci se vysrali
do podoby stínu tvůj hrob
je plnej hoven
pes se zahryznul z marnosti
do vlastního krku
jedna noc z tebe lovce neudělá
zamlátil bronzovým srdcem zvoník
chce tomu všemu ještě věřit.

POD OKNEM

Ráno kouřím v okně
dole pode mnou na dvorku
kočka s myší hrají si
jako dvě sestry
myš ví moc dobře že umře
ale nechce kazit zábavu
Marie spí vedle v pokoji
vždycky spí dlouho za to já
nespím vůbec
proto mám tu možnost
ráno při rozbřesku
sledovat smrt v přímém přenosu.

NASKOČIT ZPĚT

Svět najednou zpomalil natolik
že se dá
uchopit oběma rukama
dá se do něj vejít
jako do jeskyně
musíš ale napřed všechny kosti
před vlastním prahem
naházet zpět do rakve
jen ty co ti patří
dýchat a žrát musíš pořád
to je jasný
pálit pneumatiky a srát na lidi
se smí jen v noci
přibíjet někoho na kříž
jenom z posedlosti
je od Nového roku přísně zakázáno
trestat by měl jenom Bůh
všechno má svoje pravidla
i když je někdy opravdu blbý
mít transplantovaný city
od někoho kohosi neznal
nedá se předvídat s jakou kůží
přetáhlou přes lebku
se budeš tvářit až svět začne
zase zrychlovat.

PODVEČER

Slunce pohltilo oblohu
jeho každodenní obraz najednou zmizel
rychleji
než má ve zvyku
jako by to mělo být napořád
něco ho sralo
ty držky
čumící přes plot okusující dráty
děvky stojící zas na svých místech
jak je psáno ve staletých mapách
stojící nehnutě
jako psi
vyčkávajíc příchod měsíce.
chceš něco změnit
něco zásadního…?
vyměň kurvu
nemusíš každý den hýbat s postelí
starej trik s čerstvým masem
děděný po předcích.
vždycky když slunce zmizí
řezník zaskřípe roletou
zavírá krám
na pultu zbylo srdce zvířete
nikdo po něm dnes
v té rychlosti nešáh
ještě tlouklo
jako malí červený bubínek
bubnovalo do rytmu
pochodující tmě
zbloudilým dětem vyvržených
od městské smečky hledající
teplo domova večeřadlo
napjaté rodiče u večerních zpráv
vyhlížejíc šťastné zítřky
ah jak dojemné.

LEPIT POTRHANÝ CITY

Kousal ji do zadku
prděla štěstí
teď tu sedí
naproti mně
kouří jednu za druhou
pije víno myslí na vraždu
už zase
stejně jako na podzim
ale to by boj o záchranu v plným proudu
nebyl čas lepit její potrhaný city
láska je předehra nenávisti
jsou to sestry
to víš?
co ji mám na to říct…

Ne
nejsem cynik
jen se bráním když si vesmír
začne vyřizovat účty
pes vrčí cení zuby
když se mu měsíc začne smát
uteče i s kostí
život je syrovej vaří se uvnitř
bereš si nepoživatelný sousta
pořád dokola to samý
cpi se tak aby ses nezbláznila
co polkneš musíš hned strávit
nejsi kráva
na lásku jeden žaludek stačí
a já nejsem Freund
světla do tvé duše moc nepřinesu
mám jen jednu žárovku
když se chci dělit o světlo
zavírám oči
když se chci nasrat
onanuji levou rukou
celej život nacpanej
v jednom šuplíku
na milostnej román nebo na vraždu
by to určitě stačilo
manuál jak v noci po nebi
pouštět ve větru papírovej měsíc
tam ale nenajdu.

BÝT TADY

A sen mi dal
opět tu možnost
svlíknout Marii vidět
zářící rezavé vlasy její nahé tělo
byla na lopatkách odpočítával jsem
jedna, dva…a pak
přiběhl ten blbej pes zaběhlej
z minulé noci z minulého snu
všem jsem tvrdil
že pošel
všichni si myslí že jsem ho sežral
já si myslím že se neměl vracet.

Dvacet let jsem na tebe myslel
a
nevymyslel jsem vůbec nic
jó to je dobrý
být tady
pěkně až do konce
zhlídnou to celý
přestat pochybovat
že svět je najednou skutečnej
léky na blbý sny
pomáhají přežít noc
ale den
si ve své bytosti musíš vyžrat
vzduch mezitím zhoustnul
praskal udýchat to
musíš ho začít žrát
když chceš
držkou rozfoukávat mraky
sračky ze střev si tlačíš do hlavy
sít vítr v tomto století
už nejde.

LÁSKA S KATYNÍ

Ptám se ji
co vlastně dělá tvůj muž?
chodím za ní tajně
v přestrojení za kněze za blázna
každou středu brzo ráno
v pět jsou popravy je kat
říká mi
on mě děsně miluje
pro lásku by vraždil
to je důležitý vědět
kdyby se to začalo vyvíjet jinak
než chci
ona miluje mě
já s taktických důvodů nikoho
nechci dělat zbytečný chyby
je to nebezpečný
láska hory přenáší
ale né ta naše
neštěstí nechodí po horách
jde rovnou po mě
bál jsem se narodit
teď se bojím usnout.

BRONZOVÝ SRDCE

Zvoník zatahal provazem
bronzový srdce
odkrojilo další den
dělat si čárky
kolik zbývá do konce
hrob otevřený do kořán
akorát pro tebe
lehnou si a čumět do nebe
dokud ti hlína nezakryje oči
na náhrobní kámen
vyryl drápem „nic ti tu už nepatří“.
Když nechceš krmit psa
nauč ho lovit psát lyriku
s prázdným žaludkem nula od nuly
brzo pojde a zvoník začne znovu mlátit
bronzovým srdcem jak má psáno
v doživotní smlouvě.
Kostel tu byl dřív než šílenství
než ptáci co teď serou
do prázdného hrobu kdyby pes
uměl lítat sral by tam taky
čumět na měsíc by zbylo jenom pro tebe.
Tak to je se ti honí hlavou myšlenky
co zítra kam jít ptáci se vysrali
do podoby stínu tvůj hrob
je plnej hoven
pes se zahryznul z marnosti
do vlastního krku
jedna noc z tebe lovce neudělá
zamlátil bronzovým srdcem zvoník
chce tomu ještě všemu věřit.

O HLUPÁKU

Když se smích promění ve volání o pomoc
osvobození nepřichází
utrápil se k smrti
nikomu to nevadí
hlupák od kosti
dobrej akorát na pokusy
státní hymnu mu hrát nebudou
vím to kněz říkal
Bůh na to někdy taky pěkně sere
nejdřív musíš být úplně blbej abys mohl
házet kameny na měsíc
pěkně popořadě „tvé bytí zde jest
tvůj trest“ četla mu z kostí mrtvého zvířete
cikánka na schodech kostela
starý báby se objímali hříchy odpuštěny
hlupáka nikdo hledat nebude
v díře za zdí hřbitova
ve tmě šílenství pohřbeno
ale co to moje
pod kůží v lebce jako v krabici od bot
zatřepat s ní
zlámu si vaz.

VŠECHNO NA DOSAH

Děvka roztáhla nohy
úplně celá se otevřela
vidíš to…?
ty poháry medaile celej svůj život
přitom na posteli proležela
a ty si musíš lehnout
pod vlastní nohy
chceš-li být výše
dosáhnou až k nebi
píchnout prstem do měsíce
jako do mrtvoly.

KONEC VÁLKY

Na trh s kůží ušitou na míru
něco to kápne ale na rakev
to stačit nebude
vidět svět ze všech stran zaráz
musíš ho rozbít jako lebku.

8.května bude konec války
chci být u toho, dítko
ukáže prstem na vraha
to je on ten v kostýmu
převlečenej za mrtvolu
obratnej střelec jedním mávnutí
zlosynovy rozbije hlavu kamenem
jak dojemné můžu konečně zamávat stovkou
blonďatému číšníkovi s patkou
zdrhnul jsem mu bez placení
válku přežil měl svůj styl a já
blbej pocit
celou dobu ve mně plaval uvnitř
jako mrtvola v řece.

Teď je ten pravej čas
všechno si uspořádat
oddělit hovna od střev
kouknou do nebe taková výška
…proboha
máš závratě?
obchod z kůží se rozběh
která pak na tebe zbude…?
padni komu padni
abys v tom uměl chodit
říct normální slovo „Bože“
například
s vytahanou držkou fízla
ta ti přece nepatří
jestli se ti tady na tom něco nezdá
vyhrabej kosti svého fotra
svoje dějiny vysvléknuté z kůže
do naha.

A PTÁCI ŘVOU JAKO KRÁVA

Každý ráno nebe znovu ožije
ptáci řvou jako kráva
den je nadosah
stačí jen natáhnout ruce
krysy dojídají mršiny zbylé po noci
děvka odevzdá tržbu pokývne k Bohu
„jak ti kdo ustele tak si lehneš“
vyslyší slovo boží
den opravdu začal
s kocovinou ve svým světle
vstříc výměnnému obchodu
na schodech před krámem malej psík
v řetězech dávící se vlastní kostí
očividně na pokraji sil
můžeš ho nakopnout
jednou ranou ukončit nesmyslný bytí
zabít zvíře právě teď a tady
ve světle
ale tohle není tvůj styl
zabít a nesežrat
ponechat mršinu krysám
hbitým pohybem překročit psí hlavu
spasení ponechat rasovy
vejde se mu akorát do kapes
obratný obchodník prodá děvce
hrst vody za zbytek drobných
to stačí
na dluh nedáváme
ani když jde o život.

…a ptáci řvou jako kráva.

SVĚT TI UTÍKÁ

Přestat se hýbat zůstat stát
na místě v dennodenním rytmu
svět se zmenší natolik
že ho můžeš snadno přehlídnout.

Maso co máš v sobě pod kůží
kolem kostí začne stárnout
musíš strčit hlavu do lednice
nebude tlít vysvětloval mi
teorii udržitelnosti kamarád Jarek
v baru docela přiopilej
válku nikdy nevyhraješ
můžeš ji jenom přežít
zůstane to v tobě jako v koze.
Srdce nevylízá už ani v noci
den se s tím dá nějak přežít
ale blbý sny budou napořád.
Když ti půjde o kejhák včas se to dozvíš
na tebe zatroubí
vždy první středu v měsíci
po zkoušce sirén se můžeš konečně
na svět na chvíli
zase blbě usmát.

Ráno polykám brufeny
mlátím hlavou do zdi
z jediným cílem, rozbít ji
lednice nezabrala otevřu láhev
umyju okno předplatím porno na další měsíc
vysypu popelník narovnám obraz
je celej na křivo
jako by tu nechtěl vyset napořád
v koupelně vyměním žárovku
vycením na sebe zuby.

Než přišla jedna z těch změn
cítil jsem se jako zvíře
jako vlk lovec
teď žeru z misky s psí známkou
srát chodím v šest.
Docela často zkouším trik s lednicí
večer v baru o tom vyprávím
kamarád Jarek přiopile pokyvuje

…na nás si jen tak nepříjdou.

PÁLIT LISTÍ

Pálit listí se smí i v úterý ráno
ale teď je to už stejně jedno
zahradník se ke všemu přiznal.
Kdo by to byl do něj řek.
Žida poznáš když mu stáhneš tepláky
bestii musíš vysvléknout celou z kůže
abys na vlastní oči viděl
že páteř tělu nepatří.

Každou noc měsíc v úšklebku
na tebe zírá jako oko fízla
tu držku přeci znáš
co s tím chceš dělat…?
Zítra budou volby krále
hodit si korunou
ořezat všechny tužky v penálu
vrazit meč do srdce svého koně
„království za něj“.
Pro tebe zbyde
zírat na svět s hubou dokořán
ale budeš mít poprvé tu možnost
pálit listí i v úterý ráno
beztrestně se tak vyhnout podzimní depresi.

CHCÍPL PES

Chcípl pes
ten homosexuální z druhého patra
s růžovou mašlí a nalakovanými drápky
pořád to samý
ztráty a nálezy jako řetěz
oko bez oka by to nevydržel
a zítra si v tašce nese nový štěně
chcípl pes
ten od toho fízla
s mocnými chapadly ostrými drápy
slídící kolem odjakživa
chcípl pes
ten od té zparchantělé feny
kurvící se se všemi městskými druhy
najednou
no jo, panečku
chcípl pes
ten smradlavej ořech od doktora
ke kterému chodím rád pro léky
na blbý pocity
chcípl pes
ten co pořád olizoval Marjusu
stejně blbě jako já
ale byla válka
bylo to dávno a šílený
chcípl pes
ten chrt se zdravím životním stylem
s tepovkou od toho běhavýho
chcípl pes
ten malinkatý kretén
od té bláznivé co pořád chtěla
aby se svět začal točit jiným směrem.

Chcípl pes
v celým městě v tom horku
slunce vyselo schválně vysoko
aby do něj nešlo kopnout
říct uhni vole jako opilci
děvce
jako starý bábě ve frontě u doktora
neser dejcháž ještě za sví ale co já
začínám si šlapat po svým stínu
chcípl pes
v parku kudy si krátím cestu
z městské směti
jen sígři posedávali na lavičce
jen tak jakoby se nic nedělo
u sochy obrozeného básníka
zadupávali do země brouky
a smáli se
nejvíc ten pihovatej s prakem
s psí lebkou na krku.

A SNAD UVIDÍM KRUHY

Neštovice jsem prodělal
bylo mi osm
rýmu minulí týden
kašlu od patnácti
úzkost mám pokaždý když musím do sklepa
ale o té mrtvole ti stejně nikdy neřeknu
je to mezi mnou a jejíma vyhaslýma očima
zavařeninám které stejně nikdo nežere
starými pneumatikami, které
jednou v noci spálím
slibuji
ve zdravotní kartě se to nedočteš
chodím k doktorovy
a vůbec nic mi není
chodím do kostela a nemodlím se
moje láska visí na vlásku
moje padesátka na krku
moje mizerný psaní na pokraji šílenství
potaženým kousky kůže světice
jako had se s ní svlékla
po večerní modlitbě
ze stehen jsem si udělal čelenku
ale nosit ji nebudu
i v čepici vypadám blbě
v zimě mrznu
ale jsem děsně trpělivej
naházím kameny na led
počkám do jara
abych konečně uviděl kruhy

…snad.